No a ještě jednou

Jak mne, jako každý den, vytrhl ze spánku budík, tak jsem jej znovu poslala k ledu unaveným pokynem a klesla zpátky do polštáře. Co si už tak čistě nepamatuju, kdy jsem se vykašlala i na ten druhý.

Samozřejmě jsem následně vůbec nic nestíhala a do školy dorazila za minutu celá.

Zdá se to jako relativně výjimečný den, ale mě se to obvykle stane minimálně jednou do týdne. Čím byl ale zrovna dnešek zvláštní, že jsem celou tu cestu přemýšlela o tom, že je konec listopadu. Všechny ty reklamní bannery jsem se za ty roky naučila ignorovat, koneckonců, už na mě odevšad útočí někdy od druhé poloviny října. Samozřejmě mám na mysli ony slavné bílé vánoce. Kupte tohle, kupte tamto. Vánoce jsou sice až za devatero horami, nevadí ale, svetr se vám doma nezkazí. A navíc dostanete kytku – ta sice jo, ale můžete si na ní koupit hezkej květináč.

Neznám sice moc lidí, kteří by na to dali, a stresovali už od října, zato ale znám nespočet těch, kteří neustále mrmlají, jak je to otravné, že na ně vyskakují vánoční slevy téměř tři měsíce před dnem D. Mě osobně to zas tak neotravuje, ale jak tak jdu, občas si ťukám na čelo, co že tím ti prodejci asi sledují, když to všechny jenom dráždí. No, zakázala bych sice barevná světýlka, hvězdičky, baňky a podobné (co nejvíc třpytkaté a nablýskané) vánoční vymoženosti alespoň do prosince, když už ne do týdne před dvacátým čtvrtým, ale tenhle rok to nikdo – krom TV nova – zas tak nepřehání. Ale TV nova vždycky přehání.  Ještě všichni nahodíme americké santa-úsměvy a všechno bude oukej.

Jak jsem se tak tedy tiskla ke studenému oknu přeplněné tramvaje, napadlo mě, že už se to blíží, ty vánoční nákupy. Zase jednou budu muset vymýšlet nehorázně originální dárky, které by se mi vešly do omezeného rozpočtu, tenhle rok navíc obzvlášť, když nás minulo tolik akcí. Zase jednou budu muset hluboce dumat nad tím, kde asi sakra seženu všechno to, co jsem si vymyslela. Bezesporu zase nebudu stíhat a některé dárky připadnou na již zmiňovaný barevný týden před vánoci. Možná taky občas posmutním, proč nejsem ten typ, který všechny obdaruje pár univerzálními radostmi a má vystaráno.

Brzy také přijde na veselou domluvu o nákupech a manufakturní výrobě s přáteli, a vsadím se, že zase nic moc neseženeme, spíš se pobavíme u kafe nebo čaje. Když už mluvím o přátelích, bude to chtít vybrat novou lokaci na společné pečení cukroví, protože na té poslední nám odešla trouba a ještě ukradla všechny cennosti.

Proboha, vždyť je to všechno tak hrozně daleko. Prosinec je na nákup dárků jako stvořený, v listopadu budu pokojně přemýšlet u hrnku něčeho teplého a nakonec to stejně, jako vždycky, nějak stihnu.

No a někdy tehdy jsem si uvědomila, že jsem přejela dvě zastávky. Musela jsem vystoupit a jít pěšky, nakonec jsem přišla pozdě jen o deset minut.