This is not poetry

Varování: Následující obsah není hororovou fikcí. Je skutečně pravděpodobné, že existuje entita schopná publikovat sklepní verše takto pochybné úrovně. Nedoporučujeme osobám s nízkým prahem bolesti, lingvistům a rodilým mluvčím angličtiny. Děkujeme za pozornost.
Post Scriptum: Psáno s hudbou v hlavě.

Common matters

I really don't know
what will I wear the next day
Will I care the next day?
I don't hear what they say
On my fear they shall prey
I will find better way
On my mind there's a thing
It's a thought on a string
When you pull it like lever
Everything will get better
The war, the weather
But what does it matter
When the war does make money
It's funny how surely
You've done it, you've made it
How you've sketched it and shaded
The shape of the normal
Written down, signed a formal
letter to god
is he there or not?
Have you seen better future?
Cause the vultures will win
And they pulled us all in
So I observe your eyes
And the sparkle, it dies

3:48

Why, my, so pretty
in that pitch grey shirt
black shoes, black jeans,
black soul, you nerd
I can't even look up
'cause I know I'd have to smile
Edgy, edgy, edgy, edgy
Caught my eye for a while
Dead eyes, cute grin
Little heart full of sin
You're a mess, mess, dear
Fairly, nowhere near
to okay
they say you're a weirdo
and I hate them
'cause I know it
I've been through it
It's been exactly the same then
Good you seem above the things
j'existe, no scenes
alcohol, drugs, nihilism, bittersweet memes
...unfinished?

Read more

Acid

Jen tak pro pobavení. Tedy, spolužáky jsem pobavila. Ne však zas tak docela. Něco, jako když si děláte srandu z toho, že vám snad z té blbosti zešednou vlasy - ale jste plešatí.
Well... s nadhledem.


Acid

You come in, we shut our mouths,
your creepy stare takes away the youth.
With chainsaw voice you grant us greeting
like this was some god damn alcoholic meeting!

Disgusted look in a face like an ass
throws heavy shadow on the whole class.
Just announce another sudden test...
I know you avoided what I know the best.

Then let me watch bullying of my friends.
If I ever had sympathy - here's where it ends!
And meanwhile you give us whole new turn,
my imagination is letting you burn.

In the front row, maybe smiling at you,
but only 'cause I see how the flames bite through.
And even though I may not seem,
I'm looking forward to hear you scream.


PS: Vážně jsem to psala v první řadě.








Read more

Když nám bylo pět

Tento text, co se zobrazí na hlavní stránce, budiž prosím ignorován. Potřebuji něčím vyplnit perex, aby to nevypadalo blbě. Předkládám vám tu tedy báseň na téma týdne, a nebo prostě o tom, jak se změnil život.

Když nám bylo pět

Když nám bylo pět, 

mysleli jsme, že můžeme odletět, 

na křídlech draků 

skrz tisíce míst.

Že můžeme začít si přetvářet svět,

pro vlastní myšlenku, hlas a čin, 

že můžeme ukázat jim,

veselý svět s našimi pravidly,

odkud vyženem zlo a prospěcháře,

kde nebudem žít jak zákon káže,

kde všichni se v souladu dohodneme,

co vlastně máme a co vlastně chceme.

Svět, kam nás odnesou černí oři, 

svět, který nebude bez příkoří,

kde každý každému pomoci chtěl by

a o úsměv rád se podělí.

Místo, kde dobro vždy zvítězí nad zlem, 

protože tak to vždycky bylo,

aby pak každé dítě žilo

tam, kde je nejkrásněj, kde slunce svítí,

z betonu měst hned k lučnímu kvítí

a modré obloze z alabastru,

co deštěm obdaří měkkoučkou zem

abychom mohli se posadit sem,

všichni tu společně vymyslet slova,

která vás, dospělé, přesvědčí znova,

jaké to může být, když nejste cizí,

sobečtí, znavení městy co zmizí,

když prohlédnout necháte z dusivé mlhy,

co halí váš život a poutá vám nohy

a vdechnete vůni vlčích máků.

Místo toho, 

chyceni jsme tady,

v šedi, ponuří a umučeni hlady,

hlady po kráse a novém světě,

hlady po jediné, vytoužené větě,

která vrátí nás do dětských let, 

do časů naděje, radosti a smíchu, 

do časů kdy bylo nám pět. 

Read more

Nenahraditelné

Já jsem psát poezii nikdy moc neuměla. A tohle? Nejčistší výplod vytížené a unavené mysli napsaný přesně teď, bez odkladu, bez cenzury. Nestojí to za nic, ale každý verš skrývá kousek mých pocitů, a celé se to vlastně týká jednoho dlouhého ticha.

Vplétáš mi do vlasů
z vesmírných dálek.
Hřešíme pro krásu
co zem pohladila.

Časová rovnice
ve vlnách klesá.
Žít víc a žít nejvíce.
Hráz povolila.

Cíl se nám vzdaluje
hologram v dešti.
Strach věcnost miluje,
voda propojila.

Potom to uvidět,
krvácí z očí.
Z příběhů klarinet.
Tak jsem nevěřila.

Neodešel jsi, že? Nikdys ani nepřišel.
A já uvěřila. Ucítila.
A ona mne porazila.

Read more

Melancholie

Tohle mi na táhle šabloně vážně, vážně vadí. To, že má přednastavenou délku perexu kde odstraňuje formátování. Proto musím to, co vy uvidíte na hlavní stránce, vždycky vyplnit nějakým nesmyslným textem, místo abych rovnou rozlila něco, co má ustálenou formu. Jako poezie. 

Když už jsme u toho, ano. Melancholie je poezií. Může se zdát jako pár slov, poházených vedle sebe tak, aby dávaly vcelek verše. Zdánlivě. Ale kdo zná, ten by pochopil slova mezi řádky, a že pár krátkých strof jsou vlastně tisícovky pocitů na ně a co jí udělali. Co nám udělali. 

Melancholie

Melancholicky,

tak jako vždycky,

zvedneme misky

a váhy nám o stůl cinknou jen tence.

Melancholicky,

úplně stoicky,

neenergicky

už vážeme pohřební věnce.

Melancholie,

co v každém z nás žije

z nich nenávist smyje,

a zažehne sluneční ohně.

Déšť z nebes pije,

bez melancholie

do skleniček lije,

v světlech černé pochodně.

Melancholická,

tak tichá, tak lidská,

po tichu si stýská,

ke konci pomalu spěje.

Píšťala píská,

když tajemství získá

vidět je zblízka…

Stvořena z melancholie.

Read more

Hladový podzim

Báseň, na kterou jsem dostala zadání. Měla se týkat podzimu. Sami posuďte způsob, jakým jsem to pojala. Když já si nemůžu pomoct. Vždycky mě napadají oni, v hlavě mi to šrotuje s spojí se mi jejich příběh, těch tajemných, chytrých, elegantních a vražedných...

Hladový podzim

Bratrstvo svolává další sněm. 

Mysl se řídí jen měsícem. 

Ten na cestu svítí, vede nás. 

Do tlapek studí zmrzlá zem. 

Vytí se rozléhá nad stromy, 

ty mávají nám větvemi. 

Listí zas šustí, zpívá nám. 

Běžíme rychle a při zemi. 

Svaly nám v těle se míhají, 

slyší jak ostatní dýchají. 

Podzim je zpět, čas lovu je tu,

členové smečky mě vítají. 

Alfa se nadechl, zavelel, 

vytí nám všem určuje směr. 

Jsme tiší, jsme rychlí, jsme smrtící. 

Už nebude vlk co by hladověl. 

Měsíc nás vítá, stromy se chvějí. 

Budou mít radost ti, co jíst chtějí. 

Čas radosti, lovu a deštivých dní... 

Podzim je zpět a mí vlci se smějí. 

Read more