Některé (ne)možnosti - Weronth 12

2 komentářů

Tak mě napadá, jestli ten včerejší závěr vlastně nevyzněl jako nějaké pozastavování... Víte, já nejsem z těch, kdo by tohle dělal. Nemá to smysl, ne? Prostě a jednoduše jsem zase něco napsala, a to další Weronth. Když se tak zamyslím, těch dílů je vlastně třináct, počítajíc i toho Lovce... Možná bych měla taky stvořit nový cover, přece jen, se mi zdá, že Sam se rozhodně (a to jsem ho na začátku vůbec neplánovala) přidal mezi dvě hlavní postavy, ne?
Ještě něco k délce posledních kapitol...
Samozřejmě se střežím kus od hranice pěti tisíc znaků, to už je klasika (teď je to asi šest a půl). Já vím, bývalo to i dvakrát tolik, ale na druhou stranu jsem možná... nevím, prostě to bylo 'předtím' a teď je to 'potom'. Ta  hraniční situace byla spíš špatná, takže tak.


„Počkej moment. Tohle je už trochu moc nadpřirozena.“
Sam věnoval Weronth velice pohrdavý pohled. „Umíš se proměnit ve vlka, ale na tom vlastně vůbec nic nadpřirozeného není.“
„Přestaňte se hádat,“ přerušil je Lawrenth. „Spíš než otázku Lovcovy bolesti bychom měli řešit, jak nás našli.“
„A taky proč útočil jen jeden a v lidské podobě,“ připomněla Weronth.
„Není možné, že se jich vydalo pár za vámi, přičemž jste je prostě náhodou setřásli?“ navrhl Sam, jakoby mimochodem.
„Není. Lovci jsou výborní stopaři, k tomu byli stvořeni, nemohli by nás prostě minout a…“ mluvil Lawrenth, než si všiml Samova pohledu. Tvářil se, asi jako by mu Law vysvětloval, co je to měsíc.
„Představ si, Lawre…“ strojeně řekl Sam, „…že já to vím, a to možná lépe, než ty. Byla to teorie určená čistě k tomu, abyste na ní rozvíjeli své nápady.“
Po této větě se rozhostilo několikaminutové ticho, nikoliv uražené, spíše zamyšlené.
„Same?“ nejistě se ozvala Weronth. „Víš, tak mě napadá… že šli možná spíš po tobě.“
„Dává to smysl. Nechci se tě nějak dotknout, ale museli vědět, že se nebudeš chtít proměnit, a tak nemuseli posílat rysího zabijáka,“ přidal se Lawrenth.
„Proč ale tak riskovat? Vždyť jsem ho zabil. To by se mi s rysem nikdy nepovedlo,“ odporoval Sam.
„Třeba chtěli něco vyzkoušet,“ řekla pomalu Weronth.
„Nebo chtěli vyzkoušet Tebe,“ doplnil ji zas Lawrenth.
Sam chvilku vypadal, že hledá vhodné argumenty proti, nakonec byl však nucen souhlasit. „Asi ano. Ale pokud mě nechtěli zabít, ale vyzkoušet, tak na druhou stranu… on…“ ukázal na mrtvého Lovce, „mohl klidně taky zvítězit.“
„Ale v tom právě spočívá zkouška, nemyslíš? Chtěli vyzkoušet, jestli přežiješ. Kdybys nepřežil, selhal bys a nikoho z nich by to netrápilo. Tys ale prošel, o čemž tedy nevím, jestli je dobře, nebo špatně,“ zdůvodnil Lawrenth zapáleně.
„Jistěže. Ale tím se znovu dostáváme k otázce, proč by mě měli vlastně…“
„Samozřejmě proto, aby zjistili, jestli jim ještě k něčemu jsi, když jim dokážeš odporovat, a ve své lidské podobě jsi v podstatě normální,“ vyhrkla Weronth.
„No jo, až na toho zabijáka ve mně možná,“ zamumlal Sam tak, aby jej neslyšel nikdo z přítomných.
„Možná je vhodný čas,“ pronesl Lawrenth s výmluvným pohledem, který naznačoval, že každé Samovo slovo slyšel, „abychom se vrátili k tomu, že ten Lovec necítil bolest. Pořád je tu taky možnost, že si chtěli vyzkoušet jeho,“ kývl k mrtvole hlavou.
„Možná mu dali něco, co mu umrtvilo nervovou soustavu?“ chytil se Sam tématu a poněkud vděčně na Lawrentha pohlédl.
„Nepřijde vám to trošku moc…“ vpadla jim do toho Weronth, zřejmě neschopna najít to správné slovo.
Pár sekund bylo opět ticho, než jej přerušil Lawrenth. „Ty asi myslíš, že je to až moc nemožné na to, aby to byla pravda,“ zkusil to.
„Něco na ten způsob,“ přitakala Weronth.
„Když už jsme u těch nemožných věcí, rovnou bychom si taky mohli vyjasnit, jak Lovci oslabili mého Vlka, aniž by zničili mou samotnou podstatu, jak je možné, že nejsem prvotřídní rysí zabiják, jak nás tedy vlastně našli, jen tak mimochodem, no a to, že jeden Lovec nejspíš necítí bolest, můžeme vlastně s přehledem vynechat,“ prskl Sam.
„No tak, Same… vždyť-“ začala Weronth, ale Sam ji opět ostře přerušil.
„Nesnaž se hrát na moje lepší já – právě s ním mluvíš, a to druhé už je jenom horší.“
Jako už poněkolikáté toho dne nastalo opět krátké ticho.
„Znáte pojem ‚konstruktivní konverzace‘?“ vložil se pak Lawrenth.
Sam po něm střelil kapku dotčeným pohledem, ale nic neříkal.
„Fajn. Vypadáte, že byste mohli. Tak co říkáte na nápad, že se toho pojmu budeme držet…?“ dodal Lawrenth.
„Jak chceš. Tak tedy, ve jménu konstruktivní konverzace, bychom se měli sbalit a vyrazit,“ řekl Sam a vstal.
„Nic jiného pravděpodobně dělat nemůžeme,“ kývla Weronth.
Lawrenth povzdechl a mumlal cosi o závěrech a diskuzi.

Když se všichni tři zastavili před jeskyní, v níž přebývali a zhlédli stopy, co tu po nich zůstaly, necítili žádné pouto k tomu místu. V ušlapaném sněhu, rudém od krve obou včerejších bojovníků, byl patrný i obrys těla z momentu, kdy Sam málem přišel o život.
Lawrenth se zadíval na obzor a odhadoval čas do západu slunce.
„Půjdeme asi tři hodiny, jsme blízko hor. Navrhoval bych Vlčí jezero,“ řekl pak.
Weronth se zarazila. „Vlčí jezero?“
„Okolo nic není, krom horských hřebenů, ne?“ přidal se Sam.
„A Lovci tam nebyli dobrých patnáct let,“ dokončil Lawrenth.
„To nemůžeš vědět,“ rozhodila Weronth rukama. Nakonec ale musela připustit, že nápad je to celkem dobrý. Poslední námitku, kterou měla, pronesla jen tak napůl. „Cesta pěšky potrvá víc, než dva měsíce.“
„Jo. Jako za starých časů,“ pokrčil Sam rameny.
Weronth kývla. „Sever?“
„Sever,“ odpověděli jednohlasně Sam a Lawrenth.
Pak se všichni o pár desítek stupňů otočili a vyrazili tiše po lesní cestě k severu. Všichni tři měli dost neroztříděných myšlenkových nitek, které mohli rozvázat jen oni sami.

Sam kupodivu nemyslel na to, co by ho v současné situaci mělo trápit. Myslel na souboj s Lovcem. Když se ponořil do víru vzpomínek, musel uznat, že takový jednostranný duel zažil poprvé v životě. Vždycky byl mistrem strategie a sílu kompenzoval spíš hbitostí, mrštností. Ale někdy nebylo kam utéct, jak se přesvědčil, a pod povrchem mysli vřela myšlenka, jestli vlastně celý život neutíkal.
Lawrenth vzpomínal na přátele, jež ztratil v bojích s Lovci. V době, kdy jejich smečky rozprášila Lovecká jednotka, on a Weronth byli krátce spolu. Tenkrát byly tyto klany silně provázány. Lawrenth znal Weronth už od dětství, kdy mu na hranici deseti let povolili opouštět území jeho smečky. Chvíle, kdy se sedm Vlků na útěku vydalo jednou z tajných horských stezek, byla až příliš krátká. Jeden byl zabit nedaleko jezera, které bylo přirozenou dělící čarou mezi oběma teritorii, zbylí dva se od něj a Weronth odpojili asi o dvacet mil dál na jihu. Slyšeli na svých cestách o smrti jednoho z nich, druhý zmizel beze stop, a Lawrenth teď znovu zadoufal, že někde žije, ukryt před zraky zabijáků.
Weronth své myšlenky zavedla ještě o kus dál do minulosti. Kdy ještě všechno bylo překrásné a oni věřili, že to tak bude dál. Sam byl jako její bratr a Lawrenth se neobratně snažil upoutat její pozornost. Měla toho huňatého onyxe ráda, ale nehodlala mu to nijak usnadnit. Teď se pousmála, když si na to vzpomněla, ale ve skutečnosti se její podvědomí soustředilo na úplně jiný fakt. Že se vracejí k Vlčímu jezeru. Jezeru, které bylo přirozenou dělící čarou mezi dvěma teritorii.



2 komentáře:

  1. Spokojenost :) Příběh pokračuje velmi zajímavě, budu se těšit na další díl...

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím,
    zatím to koukám pěkně začíná, přeji do startu projektu hodně štěstí. Doufám, že budeš vše vesele dál zvládat, nebude to asi úplně snadné, ale nápad je to poetický. Ráda bych ti s propagací pomohla, ačkoliv, tady asi moc nepochodíš, jsem často neaktivní, takže lidé, co tudy projdou, jsou spíše náhodní.
    Na závěr, co se mě týče, zatím nemám, s čím bych se stala součástí, ale jestli si někdy najdu dost času na dopisování nových rozepsaných příběhů, ještě se potkáme =)

    Tedy s vlčím vytím a paprsky v zádech, ať se ti daří!

    OdpovědětVymazat


Pokud nastavíte profil ,,Anonymní'', váš komentář se ve většině případů nepřidá. Můžete využít jméno a URL. Pokud nemáte soukromé URL (stránky), navrhuji napsat ,google.com'.