tag:blogger.com,1999:blog-85324017250280023252024-02-07T05:08:31.744+01:00The first wolf republicblogspot.czlithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.comBlogger42125tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-3185894998095670832017-01-24T23:13:00.000+01:002017-01-24T23:13:21.986+01:00Od teď žiju jinde Byly to krásné roky tady na vlčí republice, ale v jejich základech leží dusivé množství starého canceru. Od teď už ne stát, ale anarchie. Na <a href="http://anarchowolf.blogspot.cz/">anarchowolf.blogspot.cz/</a> začínám s (v rámci možností) čistým štítem, prostě proto, že tady je to skrz naskrz prolezlé nějakými starými já, se kterými již nemám mnoho společného. Vlčí republiku chci nechat viset jako mrtvý pomník, až se budu vracet ke své pubertální klišé próze a rádoby poezii. Asi ani nebudu přesouvat těch pár posledních aktuálních příspěvků, však ono to není tak dobré, aby to muselo přetrvat.<br />Tenhle prostor je pro mě skvělá příležitost pro osobní výlev, a jelikož vím, že po trhaných měsících neaktivity sem nikdo nechodí, nic mě nedrží zpátky.<br />Krásné roky, i když docela těžké roky, zvlášť ty poslední, a já jenom doufám, že anarchovlkova loviště hned nelehnou popelem, a že je udržím na úrovni, alespoň maličko nad tou vší depresí světa. A nad svou nezaškrtitelnou nevírou v naději a smysl. (Ale ano, taky umím pocítit štěstí.)<br />Budou vcelku třetím seriózně vedeným blogem, který nutně musel vyklíčit i se změnami mého charakteru a vnímání světa. Republika je prostě prokvetlá zbytky nejen toho minulého, ale i předminulého, alespoň ve svých počátcích, a já se na to nemůžu dívat a prezentovat se tak.<br />A sic mi už trochu chybí ten vizuál, barvy a fotky, to já miluju, konečně to je v novém minimalističtější a na lovištích se snad lépe dýchá, když se tam pod dotekem myši neprohánějí slajdy. Jen jak tam dostat víc vlků. A vychytat ty perexy.<br />Možná budu zapisovat i svý texty s doprovodem, když jsem teď teda ten kytarista.<br />No, polemizace, polemizace, pokud jste sem zabloudili, moc se nerozhlížejte, a budu moc rád, když odbloudíte na<br /><br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://anarchowolf.blogspot.cz/">ANARCHOVLKOVA LOVIŠTĚ</a></div>
<br />a navštívíte mě zpátky v budoucnosti.<br /><br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-61147509525836599552016-11-10T14:52:00.001+01:002016-11-10T14:52:59.417+01:00intera <p dir="ltr">Zmodralé prsty hladí mne po tváři<br>
Kapou ti ze slov, lháři<br>
jako poslední ranaři<br>
posláni zamést to pod koberec<br>
Úsměv se rozpustil v záři všech neonů <br>
co do okna vloupaly se dneska v noci,<br>
a cosi, <br>
ne, že bych to uměl popsat, <br>
ptá se: "Kdo jsi?" <br>
a já odpověděl,<br>
že nevím, jak bych asi věděl?<br>
A když se to tázalo na další otázky, <br>
taky jsem nevěděl, tak jsem řekl,<br>
že bez lásky<br>
prostě nevím nic<br>
A to byla blbost,<br>
když nevím ani, co že je láska<br>
A pak jsem se utopil ve vlnách vlastního ticha<br>
A Tvého ticha </p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-45382248030345840182016-11-10T14:39:00.003+01:002016-11-10T14:55:00.689+01:00Iluzionista<p dir="ltr">Tam, kam se dívám, ten trik nikdy není<br>
Jen odvádíš pozornost z hlavního dění<br>
Maluješ barvami východu slunce<br>
Když půlnoc odbíjí, tence a krátce<br>
V mých představách v rukách tvý iluze<br>
Dlouze se nadechni<br>
A ve tvým výdechu bezděky poslouchám svět<br>
Možná těch vět bylo dost<br>
Já už nevidím noc<br>
Vidím tvou ranní oblohu<br>
Světlou, bez novu<br>
A jméno mý na čtyři doby se zdá<br>
Iluze krásná a bláhová<br>
Hluboce zraněná, s černou krví<br>
Kdo ví<br>
Já vím<br>
Nevím, co víš<br>
Ale doufám, že sny, co sníš<br>
Jsou stejně tak iluze </p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-63489883303203275832016-11-10T14:39:00.001+01:002016-11-10T14:45:04.605+01:00Kroky z ledu<p dir="ltr">Obleč se do dechu<br>
V morálním nespěchu<br>
Nesmíš mít strach<br>
To je vrah, ten tě nepustí<br>
V cynickém brnění <br>
utíkáš bolesti <br>
<i>Rocket</i> se nebojí<br>
po letech v nebesích rány se zahojí<br>
K zemi tě táhne tvý cynický brnění<br>
Snad i havrana z olova přiměješ létat<br>
Až na kraj světa<br>
Vendeta tě dožene<br>
Krvácí taky <i>Rocket</i>?</p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-28209597951731282112016-11-10T14:37:00.001+01:002016-11-10T14:37:40.788+01:00inter arma silent musae<p dir="ltr">Lásko, kdes byla?<br>
Chybělas.<br>
Doufám, že alespoň bylo tam fajn.<br>
Jsem Ábel, ty Kain,<br>
já ale nemám ponětí<br>
kterej byl kterej,<br>
jen pořád poslouchám: "Od dětí<br>
všechno to dostaneš zpátky."<br>
Co když se rozhodnu žít bez oprátky?<br>
Hlavně, že tady teď jsi,<br>
a že posloucháš ty.<br>
Už je to dlouho.<br>
Tohle blouznění zkrouhlo<br>
mi celý to sečtělý já, <br>
tak možná proto ta dovolená,<br>
má milovaná,<br>
jen už to není, co bejvalo, <br>
naštěstí.<br>
Byli jsme tehdy fakt hodně mladý,<br>
jen tak,<br>
když vidíš, jak stupidní jev právě vzniká<br>
a čas tiká<br>
a my plýtváme spánek <br>
a sebevědomí, <br>
rozumíš?</p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-79706621482012177772016-11-08T12:36:00.001+01:002016-11-09T11:31:33.829+01:00This is not poetry<p dir="ltr">Varování: Následující obsah není hororovou fikcí. Je skutečně pravděpodobné, že existuje entita schopná publikovat sklepní verše takto pochybné úrovně. Nedoporučujeme osobám s nízkým prahem bolesti, lingvistům a rodilým mluvčím angličtiny. Děkujeme za pozornost. <br>
Post Scriptum: Psáno s hudbou v hlavě.</p>
<p dir="ltr"><b>Common </b><b>matters</b></p>
<p dir="ltr">I really don't know<br>
what will I wear the next day<br>
Will I care the next day?<br>
I don't hear what they say <br>
On my fear they shall prey <br>
I will find better way<br>
On my mind there's a thing<br>
It's a thought on a string<br>
When you pull it like lever<br>
Everything will get better <br>
The war, the weather<br>
But what does it matter<br>
When the war does make money<br>
It's funny how surely <br>
You've done it, you've made it<br>
How you've sketched it and shaded<br>
The shape of the normal<br>
Written down, signed a formal<br>
letter to god <br>
is he there or not?<br>
Have you seen better future?<br>
Cause the vultures will win<br>
And they pulled us all in<br>
So I observe your eyes<br>
And the sparkle, it dies<br></p>
<p dir="ltr"><b>3:48</b> </p>
<p dir="ltr">Why, my, so pretty <br>
in that pitch <u>grey</u> shirt<br>
black shoes, black jeans, <br>
black soul, you nerd<br>
I can't even look up<br>
'cause I know I'd have to smile<br>
Edgy, edgy, edgy, edgy<br>
Caught my eye for a while <br>
Dead eyes, cute grin<br>
Little heart full of sin<br>
You're a mess, mess, dear<br>
Fairly, <u>nowhere</u> near <br>
to okay<br>
they say you're a weirdo<br>
and I hate them <br>
'cause I know it <br>
I've been through it<br>
It's been exactly the same then<br>
Good you seem above the things<br>
j'existe, no scenes<br>
alcohol, drugs, nihilism, bittersweet memes<br>
...unfinished?</p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-49555571262221894192016-03-20T17:28:00.001+01:002016-03-20T17:28:21.488+01:00Univercalypse<div class="MsoNormal">
Cítím krev, ve vzduchu, na jazyku a jak mi stéká po hřbetu
ruky. Vypadá jako barva, je tak podivně sytě červená a světlá, jako špatný
filmový efekt. Filmový efekt tak dobrý, až mu nevěříte. V tu chvíli si
uvědomuji, že tu vlastně jsem úplně zbytečně. Nikdo po mě nechtěl, abych si
k té posteli šel stoupnout a předstírat, že jsem silný. </div>
<div class="MsoNormal">
Otírám krev do bílého povlečení, zvedám se a před zraky
všech odcházím otevřenými dveřmi pryč. V jeden opravdu sobecký moment na
nich zhola přestane záležet – zatím na tom pracuji. Kráčím nemocničními
chodbami, krom toho pokoje, lidí v něm a mě tu nikdo není. Tady
nepotřebujeme lékaře. </div>
<div class="MsoNormal">
Jen co vyrazím ven hlavním vchodem, celý svět se zlomí do
černi a scéna se změní. Pod mýma nohama se objevuje zarostlá, vydlážděná ulička
mezi vysokými zdmi smogem zšedlých domů. Vzduch je najednou mnohem méně
příjemný, škrábe v krku a já musím kašlat, dokud si na něj plíce
nezvyknou. Jsou to staří kamarádi, tenhle vzduch a moje plíce. </div>
<div class="MsoNormal">
Proč já se sem vlastně stále vracím? Tady taky není, co bych
měl udělat. Asi je to ze zvyku, možná mám k téhle odporné čtvrti nějaký
podivný citový vztah. </div>
<div class="MsoNormal">
Rozbíhám se tou spletí a skřípání továrenských strojů je čím
dál hlasitější. Mezitím přemýšlím, jestli je obzor žlutý spíš kvůli ošklivé,
staré hvězdě nad obzorem, nebo je to dalším únikem plynů. Není to důležité,
v případě otravy se můžeme nechat nakopnout detoxikační injekcí. Přesto
mám pocit, že ten místní prach, co se mi usazuje na průduškách, už nikdy
nezmizí. </div>
<div class="MsoNormal">
Hádám, že s tím, co se teď stalo, bych si mohl nechat
otevřít místa s mnohem lepšími životními podmínkami. Představa, že si
znovu pustím modifikátora do hlavy, mě ale děsí. Jsem plný paranoie i bez toho,
vím, že se mé myšlenky čím dál tím víc vymykají vzorci.</div>
<div class="MsoNormal">
Vybíhám na náměstí a zastavuji se, abych se rozdýchal. </div>
<div class="MsoNormal">
Mám rád své tělo. Není dokonalé, zajímavé, ani příliš silné.
Můj obličej je jestě původně asymetrický. Ale… je moje. Fascinuje mě, jak
funguje. Má jen jednu jedinou modifikaci, základní port se slotem pro pátou
populační třídu. Nedokážu ani pomyslet na to, že do roka, dvou se ode mne
předpokládá přechod na jiné. Přirozeně. </div>
<div class="MsoNormal">
Přes náměstí proudí dva davy lidí v jediných dvou
místních směrech – z továrny a do ní. Ovšem, skoro celému distriktu by se
dalo říkat továrna. </div>
<div class="MsoNormal">
Otočím se od nich pryč a vyrazím doprava, abych doběhl na
konec řady obytných buněk. Je jich tu tolik, některé jsou prázdné a mají vybitá
okna. Vstupuji do jedné z posledních a stoupám po schodech nahoru. Je tam
šero a prach, nějakou dobu jsem tu nebyl. Záclony jsou sežrané špínou a tak
téměř neprůhledné. </div>
<div class="MsoNormal">
Jako by to snad mohlo nějak pomoci, rozhlížím se na všechny
strany, než pokleknu a zvednu okraj jednoho kusu linolea. Natahuji ruku a
z díry v podlaze zvedám malé uzavřené terárium se dvěma rostlinami.
Jsou překrásné, mají ohnivě zbarvené okvětí a působí zamyšleně. Ze spodní části
terária, tam, co je respirátor, vyndám starou kapsuli od kyslíku, z kabátu
vytáhnu novou a zasunu ji dovnitř. Snad dlouho poslouží. Pak všechno vracím do
původního stavu.</div>
<div class="MsoNormal">
Sedám si na postel a zírám na prázdnou kapsuli ve svých
dlaních. Dnes, předtím, než jsem se byl podívat na mrtvolu předchozího keepera,
sešel jsem se s kontaktem a předal mu čtyři oddenky. Očima kopíruji křivku
kapsule a doufám, že se dostal v pořádku do cíle. </div>
<div class="MsoNormal">
Den je u konce. Nezbývá, než zapojit tělo k odpočinku a
vyčkat dalšího. Ukládám starou kapsuli do kabátu, abych ji zítra mohl předat
k doplnění. </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
V mém myšlení už žádný vzorec neexistuje. </div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-46689915568648780042015-12-02T21:09:00.005+01:002016-11-08T12:29:11.016+01:00Básník a múza - Alan Wake <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrRocsWP655uziD6-0_NRCY6HkdtJUFQOwgtUcw5qsJ99g6bhUIpYbC6XtXfLbuWJnA1lqVXKU7310DTv4vl38HZ0-T97kwSUJwBPU6WY4wklyIGra_p41eYp_aTpS-CPk__gcmu3tcuDY/s1600/Hern%25C3%25AD+univerzum+cover.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrRocsWP655uziD6-0_NRCY6HkdtJUFQOwgtUcw5qsJ99g6bhUIpYbC6XtXfLbuWJnA1lqVXKU7310DTv4vl38HZ0-T97kwSUJwBPU6WY4wklyIGra_p41eYp_aTpS-CPk__gcmu3tcuDY/s320/Hern%25C3%25AD+univerzum+cover.png" width="270" /></a></div>
<br />
<br />
Zdravím, dlouho jsme se neviděli! Stejně však každého, kdo hledá nějakou kvalitnější amatérskou literaturu (a proč proboha hledáte ZROVNA tady?!) zklamu, dnes tu pro vás mám herní recenzi. Posledních pár měsíců jsme totiž se Scissore trávily spoustu společného času za počítačem.<br />
<div>
<i>"Dáme dneska Alana?"</i></div>
<div>
Společnými silami jsme prošly všemi kapitolami hry, probily se zdánlivě nekonečnými řadami stínových nepřátel, posbíraly nesčetné množství termosek s kávou a vymyslely nespočet nových sprostých slov. </div>
<div>
Leží před vámi review plný subjektivních i objektivních pocitů ze hry. Začněme ale od začátku.<br />
<span style="font-size: x-small;">Současná vsuvka: Článek jsem začala psát někdy v říjnu, nebo tak. </span></div>
<div>
<br />
<br /></div>
<div>
Pokud se alespoň jemně pohybujete v herním univerzu, nejspíše jste zaslechli, že Alana Wakea má na svědomí finské studio <b>Remedy.</b> Na jeho přepracování na pícíčka jsme čekali nějaké ty dva roky, dostali jsme k tomu tedy lepší grafiku a spoustu očekávání. Bohužel nedokážu nabídnout srovnání s konzolovou verzí, pouze co se vizuálu týče, na počítačovou verzi se mi kouká tak trochu lépe. </div>
<div>
Alanovy hardwarové požadavky nejsou nijak drtivé, respektive, utáhl jej na nízká nastavení i náš starý notebook a hra problémy víceméně nedělala. Jestli nutně potřebujete číselná specifika, máte google. </div>
<div>
Anyway, na vizuálním zpracování hry si Remedy dali <b>opravdu</b> záležet, Wake nás táhne překrásnými krajinami, úžasně detailními budovami a místnostmi (celkově, prostředí se stále střídá, to je fakt super), má moc pěkný vohoz a samy postavy jsou více či méně realistické a mají sympaticky hladké rysy. Také veškeré světelné (kterých je ve hře nemálo, jelikož bojujeme právě světlem), stínové a jiné efekty pohladí naše kritické očko. Ve hře potkáme spoustu úžasných naanimovaných úryvků příběhu, které nás pohřbívají hlouběji do herní atmosféry, a mimo jiné máme možnost sledovat třebas <b>hraná</b> psychopatická televizní vysílání. </div>
<div>
No a protože ruku v ruce s vizuálem kráčí audio, zmíním se i o něm. Wake má krom dabingu, ke kterému povětšinou nijaký vztah nemám, pokud mi vyloženě nevadí (a tenhle byl fajn), opravdu skvělý soundtrack, který doplňuje hře patřičnou atmošku a já osobně jsem si jej zamilovala. Hudba a hudební doprovod jsou opravdu nebetyčně důležité, děti, pamatujte na to. Taktéž po cestě dostanete možnost poslouchat rádiová vysílání, různé nahrávky a podobné úžasné štučky, co vám přiblíží dění kolem. </div>
<div>
Ve finále prostě budete pohlcení Alanovým tísnivým stínovým světem a budete šťastní za každý matný záblesk světla.</div>
<div>
Jako důkaz vám můžu slíbit, že pokud si hru zahrajete, dostanete díky onomu hudebnímu doprovodu jeden z <b> nejepičtějších velkých herních soubojů</b>. Na ten konkrétní fight, o kterém mluvím, budu ve spojitosti s Alanem Wakem pamatovat do skonání světa. </div>
<div>
Možná bychom mohli opustit svět ztvárnění a na chvilku se dotknout hratelnosti počítačové verze. Tvrdím, že vše si brzy a rychle osvojíte. K ovládání máte početný (když jste na tom špatně, tak chudý) arzenál dělený na dvě launchovací poloviny, něco jako 'hlavní zbraň' (revolver, brokovnice, lovecká puška, signální pistole) a 'vedlejší' (flashbang a světlice), mezi nimiž switchujete buď kolečkem myši, či vrchní číselnou lištou. Jejich samotné ovládání má také na svědomí myška, kterou zároveň ovládáte i baterku, jež je vaší nejdůležitější zbraní, jelikož činí nepřátele zranitelné zbraněmi. Veškerý equipment musíte pokaždé najít, postupně sbíráte a doplňujete munici i baterie do baterky (kterou můžete mimochodem najít různě silnou). </div>
<div>
Pohyb vám zajišťuje klasicky WASD a klávesy k běhu, přebíjení (a věřte, že to je neuvěřitelně důležitá součást hraní), nasazování baterií, interakci a<b> UHÝBÁNÍ</b>. Kontrolky docela familiárního rázu, ne? Nám nedělaly žádný problém. Je toho víc, ale tuším, že to není třeba rozebírat. </div>
<div>
Inch, já myslím, že dobrý. Můžeme se konečně přesunout k příběhu a ději.<br />
<br />
Možná to také znáte. <b>Spisovatelská krize</b> dohání člověka k šílenství. A pokud jste navíc slavný spisovatel (což asi nejste), právě jste vydal další bestseller a váš psací stroj zeje prázdnotou, cítíte psaní jako jistou povinnost - je to koneckonců to, čím se živíte. A tím hůř to jde.<br />
Alan Wake je zrovna jeden takový umělec. Píše<i> horory a thrillery</i>, svět od něj tak nějak čeká další trhák, ale jeho hlava jako by tentokrát odmítla spolupracovat. Se svou milovanou ženou Alice (a bohužel i s otravným manažerem Barrym, který vás ale sem tam tak pobaví, že mu to odpustíte) si vyjedou odpočinout do malého Bright Falls, kde pronajmou chatu u jezera.<br />
Taky nemáte z toho městečka dobrý pocit? Na první pohled mírumilovné, to ano, ale tak začíná každý příběh s nehezkým koncem. Věci se nesmírně komplikují už po cestě do jejich dočasného domova, když se na silnici v kopcích nachomýtne ten neopatrný chodec.<br />
Alan ani netuší, že právě přijel do své tak řečené <b>noční můry</b>. <span style="font-size: x-small;">(Já jsem ale vtipná.) </span><br />
Pomalu se propadáme hlouběji do boje - o sebe, o životy ostatních, o Alice. Především o Alice.<br />
Tahle <b>temnota</b>, co se probudila v Cauldronském jezeře a ovládá všechny ty, co po vás jdou, aby zastavila vaši honbu za pravdou, světlem a svou milovanou, se každým momentem stává nebezpečnější a dravější.<br />
Dobrou noc, Alane. A <b>neptej se</b> na tolik otázek.<br />
<i>Co tady vlastně dělám? Kdo je ta stará žena? Co je zač můj rukopis, který napovídá nadcházející události? Je Alice naživu? Kdo... kdo jsem vlastně po tom všem já?</i><br />
<br />
Na jednu stranu by toho bylo spoustu ke psaní, ale vy přece nečtete celý děj knížky, než si ji koupíte, ne?<br />
Příběh byl vskutku vtahující. Nedostanete sice nic moc strašlivě inventivního a nového, co se hrubé zápletky týče, ale to už dneska nedokáže vymyslet skoro nikdo. Zároveň se nedíváte na typ hry, kde okamžitě víte, co bude dál a jak to skončí. Lepší herní zážitek, než jsem původně očekávala. Zároveň obohacený o všechny možné side věcičky - můžete hrát střílečku, a prostě si každou noc probojovat skrze posedlé, a nebo můžete <b>prozkoumávat!</b> Stojí to za to a sakra, nudit se nebudete. Alan, přestože vás celou dobu vede víceméně jasným směrem a nestane se, že byste se snad ztratili a nebo zasekli a nevěděli, co dělat (přiznávám, že se nám to jednou tak trochu podařilo, ale byli jsme vážně hloupí), nabízí docela hluboké zmapování všech okolností, <b>detaily</b>, rozhovory, střípky, které vám nakonec otevřou cestu ke kompletnímu zodpovězení vašich otázek a ještě spoustu navíc.<br />
Mezitím se ale budete chtít ptát na další věci. <b>Otázky</b>, samy o sobě, vás poženou dál a dál a dál. Wake je tak mysteriózní a tajemný, jak jen to jde, aniž by vás to začalo otravovat. Od začátku je totiž jasné, že tady nejde o nějaký hloupý únos, nebo že byste snad zešíleli a halucinovali. Tam ale veškerá '<i>jasnost</i>' končí.<br />
Autoři Alanem vzdávají poctu spoustě ikonám dobrého hororu - mě byl například jasný jakýsi odkaz Stephena Kinga - a ty by se za hru nemusely nijak stydět. Remedy to zvládli bravurně.<br />
Ponořte se také. Vždyť, světlo je už jen kousek od vás. Nohy vás rychle nesou, a přestože za sebou slyšíte ty odporné zvuky posedlých, světlo vás ochrání. Vlastně už přestáváte mít strach.<br />
<i>A pak uslyšíte prasknutí žárovky. </i><br />
<br />
Na závěr tady mám pár útržků, které jsem nikam nezařadila a nechtěla jejich předmětu psát celý tematický oddíl.<br />
- Alan Wake by si zasloužil maličko menší egocentrismus. Nemyslím charakterově. Neuškodily by mu propracovanější<b> vedlejší</b> postavy, ani větší fixace na děj.<br />
- Panebože, můžete je přejíždět autem. To je úžasný.<br />
- Nechť vám je potěšením ten nespočet<b> achievmentů,</b> kterých můžete v průběhu hry dosáhnout. Sbírání termosek kafe patří mezi mé nejintenzivnější vzpomínky ze hry (to proto, že jsem měla partnera a náhle vše dostalo jiný rozměr).<br />
- Za vaši pozornost určitě stojí i ta DLCčka na Alanově disku.<br />
<br />
<b><u>Takže overall?</u></b> Alan Wake je přes svých pár much <b>opravdu skvělý</b>. Good job, Remedy. Hraní jsem si velice užila. Vlastně, udělejte si vlastní názor - tenhle týpek má něco do sebe a <b>stojí za vaši šanci</b>. Dejte tomu chvíli. Třeba vás Wakeův šarm také okouzlí.<br />
<br />
No a nakonec, ochutnávka ze soundtracku. Alan Wake mě nakonec přivedl i k (též finským, alternativně-rockovým) <b>Poets Of The Fall,</b> kteří s vývojáři spolupracovali, ztvárnili herní kapelu Old Gods Of Asgard a dělali i další OST. Tady máte jedno z jejich děl.<br />
The Poet And The Muse<b> překrásně</b>, až pohádkově ilustruje vedlejší (ale nesmírně důležitý) příběh básníka Toma, o kterém se ve hře postupně dozvídáme, a když se to vezme kolem a kolem... <i>tak i všechno ostatní</i>.<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">PS: Jestli vás Poeti taktéž zaujali, doporučuji třebas písničky Carnival Of Rust a Beautiful Ones. </span></div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/jf0P0tzEJmg" width="560"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<b>"The Poet And The Muse"</b></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
There's an old tale wrought with the mystery of Tom</div>
<div style="text-align: center;">
The poet and his muse</div>
<div style="text-align: center;">
And the magic lake which gave a life</div>
<div style="text-align: center;">
To the words the poet used</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Now the muse she was his happiness</div>
<div style="text-align: center;">
And he rhymed about her grace</div>
<div style="text-align: center;">
And told her stories of treasures deep</div>
<div style="text-align: center;">
Beneath the blackened waves</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
'Till in the stillness of one dawn</div>
<div style="text-align: center;">
Still in its mystic crown</div>
<div style="text-align: center;">
The muse she went down to the lake</div>
<div style="text-align: center;">
And in the waves she drowned</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
And now to see your love set free</div>
<div style="text-align: center;">
You will need the witch's cabin key</div>
<div style="text-align: center;">
Find the lady of the light gone mad with the night</div>
<div style="text-align: center;">
That's how you reshape destiny</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
The poet came down to the lake</div>
<div style="text-align: center;">
To call out to his dear</div>
<div style="text-align: center;">
'When there was no answer</div>
<div style="text-align: center;">
'He was overcome with fear</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
He searched in vain for his treasure lost</div>
<div style="text-align: center;">
And too soon the night would fall</div>
<div style="text-align: center;">
And only his own echo</div>
<div style="text-align: center;">
Would wail back at his call</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
And when he swore to bring back his love</div>
<div style="text-align: center;">
By the stories he'd create</div>
<div style="text-align: center;">
Nightmares shifted in their sleep</div>
<div style="text-align: center;">
In the darkness of the lake</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
And now to see your love set free</div>
<div style="text-align: center;">
You will need the witch's cabin key</div>
<div style="text-align: center;">
Find the lady of the light still ravin' in the night</div>
<div style="text-align: center;">
That's how you reshape destiny</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
In the dead of night she came to him</div>
<div style="text-align: center;">
With darkness in her eyes</div>
<div style="text-align: center;">
Wearing a mourning gown</div>
<div style="text-align: center;">
Sweet words as her disguise</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
He took her in without a word</div>
<div style="text-align: center;">
For he saw his grave mistake</div>
<div style="text-align: center;">
And vowed them both to silence</div>
<div style="text-align: center;">
Deep beneath the lake</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Now if its real or just a dream</div>
<div style="text-align: center;">
One mystery remains</div>
<div style="text-align: center;">
For it is said on moonless nights</div>
<div style="text-align: center;">
They may still haunt this place</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
And now to see your love set free</div>
<div style="text-align: center;">
You will need the witch's cabin key</div>
<div style="text-align: center;">
Find the lady of the light gone mad with the night</div>
<div style="text-align: center;">
That's how you reshape destiny</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
And now to see your love set free</div>
<div style="text-align: center;">
You will need the witch's cabin key</div>
<div style="text-align: center;">
Find the lady of the light still ravin' in the night</div>
<div style="text-align: center;">
That's how you reshape destiny</div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-5591761993260526902015-12-02T19:26:00.001+01:002015-12-02T19:26:40.273+01:00AcidJen tak pro pobavení. Tedy, spolužáky jsem pobavila. Ne však zas tak docela. Něco, jako když si děláte srandu z toho, že vám snad z té blbosti zešednou vlasy - ale jste plešatí.<br />
Well... s nadhledem.<br />
<br />
<br />
Acid<br />
<br />
You come in, we shut our mouths,<br />
your creepy stare takes away the youth.<br />
With chainsaw voice you grant us greeting<br />
like this was some god damn alcoholic meeting!<br />
<br />
Disgusted look in a face like an ass<br />
throws heavy shadow on the whole class.<br />
Just announce another sudden test...<br />
I know you avoided what I know the best.<br />
<br />
Then let me watch bullying of my friends.<br />
If I ever had sympathy - here's where it ends!<br />
And meanwhile you give us whole new turn,<br />
my imagination is letting you burn.<br />
<br />
In the front row, maybe smiling at you,<br />
but only 'cause I see how the flames bite through.<br />
And even though I may not seem,<br />
I'm looking forward to hear you scream.<br />
<br />
<br />
PS: Vážně jsem to psala v první řadě.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-49226111988014684122015-05-05T11:16:00.001+02:002015-05-05T11:16:29.016+02:00Mechanismus automat <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%C3%A9mata+t%C3%BDdne.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%C3%A9mata+t%C3%BDdne.png" /></a></div>
<br />
<br />
Křik se taví v monotónní linku každodenní klaviatury. Už mě to nebaví. Jsem unavená. Cítím, jak stíny bublají a hluboko v mém nitru se dohadují na své další oběti. A ona dál a dál křičí. Jako by ten zvuk bořil veškeré fyzikální hranice a zpřerážel všechny mé kosti, zpřetrhal šlachy a žíly a krev se roztékala všude po podlaze.<br />
Ach. Budu tu muset vytřít.<br />
Ale já jsem v klidu, už to začíná. Zjizvenýma rukama opatrně zvedám mrtvá těla ze země a odnáším je do masového hrobu. Pomalu se nám to plní. Ani mi to nepřijde morbidní.<br />
Pohled mých očí je matný a kalný, neusmívám se a ani nemračím, každý sval v mém obličeji je povolený a když po tváři občas skane průzračná, slaná kapka, téměř se až divím, protože... není proč plakat.<br />
Není proč <i>cokoliv</i>.<br />
Nevadí mi, že se na mne ani nepodíváš, když jdeš kolem. Vím, že se díváš jenom před sebe, a nebo že se možná ani nedíváš. Vždyť já taky ne.<br />
Copak si přeješ? A proč tvé rozklepané prsty svírají ten nůž? Vždyť víš, že nožem to nejde. A i kdybys mi jej vrazil do těla, přece bych to necítila.<br />
A proč máš v kapse tu rozlámanou žiletku? Vždyť jsi mi slíbil, že se jí zbavíš. Byla přece moje.<br />
Tak co jsi chtěl, lásko?<br />
Ach tak. Dobře.<br />
Soustředím se až příliš, vnímám každé vlákno onoho dřevěného předmětu, a pak se zase nesoustředím vůbec a vnímám jenom bílo.<br />
Přestala jsem dýchat a padám k zemi. Nevnímám bolest nárazu, ale tělesná motorika mne na změnu polohy upozorní a já dýchat zase začnu, pravidelně, nejdřív rychle a potom pomaleji, jak se ustaluje můj tep.<br />
Stále ležím na chladné zemi a ta pije mou krev. Ale což. Vždyť jí mám spoustu. Jen si vezmi.<br />
Co to povídala?<br />
Je třeba něco velikého vykonat. Mechanicky zvedám tělo kousek po kousku, sval po svalu, občas si všímám, jak se ten kolos se mnou pohybuje, a někdy jenom zírám do prázdna a zapomínám své jméno. Proto neslyším na zavolání, a to způsobuje další křik a řev a bolestné sténání, no a já tu tak stojím a koukám a čekám na pokyny.<br />
Chyběla jsem ti? Ne? Ach.<br />
Údery mého srdce slábnou a takhle to funguje pokaždé. Tlak v cévách a oněch poničených žilách klesá. Neslyším a vidím bílo a v něm pár stínů a ten nejtemnější jsem já, ale to nevadí.<br />
Konečně vhodím poslední tělo do téměř plné jámy a bezhlesně se optám stínů, jestli to stačí.<br />
A když tvrdí, že pro dnešek ano, odeberu se tedy do své cely, naslouchám, jak špinavá voda kape na můj zamřížovaný parapet a vůbec nemyslím, necítím, neslyším a nemluvím.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
Když chvilku počkáš, vrátím se za tebou. Až zase ucítím, jak to bolí. </div>
<div style="text-align: center;">
<i>Copak vy jste nikdy nefungovali na baterky? </i></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-56054533423743337192015-05-04T23:15:00.002+02:002015-05-05T10:38:25.884+02:00ChemitronDobře, výborně. Jsem šikovná holka. Ujistila jsem se, že svůj retardovaně ztracený a opožděný zápis do nové školy (já jsem totiž složila přijímací zkoušky, děti o-o) stihnu provést ještě v v pondělí jedenáctého (a to s tím, že je to do dvanáctého) a dočetla pár marně nezáživných článků na oné chytlavé Necyklopedii, kam jsem zabloudila přes odkaz na Strdí z jedněch cizích vzpomínek na májový den.<br />
<div>
V tom článku totiž byl takový... bezesporu na poznatky bohatý zážitek z patlání Onigiri, a takových článků jsem já dnes přečetla asi dvanáct, a to se vyplatí. Dozvěděla jsem se každopádně i spoustu zajímavých informací mimo. Ha.<br />
Z odstavečku vyplynulo, že se Onigiri chystám patlat také (že jo, že to vyplynulo...), bude to můj první pokus a krom panických představ šíleně kynoucí a následně mne dusící připálené rejže se na to těším a rozhodla jsem se své výtvory udělat pro Shiiho - koneckonců, s láskou se všechno povede, a to já přesně potřebuju, takže do Onigiri narvu lásky co nejvíc, jen tak pro sichr. A možná trochu nesobecky dobrého úmyslu, aby to tolik nelepilo. Pravděpodobně se hned zítra vydám alespoň pro nishiki (nebo prostě nějakou jinou sushi rýži) a nori (to je zas taká kytka. dobře, řasa). </div>
<div>
Mám já totiž to ale štěstí - tento týden volný, žádná škola, a za dnešní den si mohu připsat přesně nula provedených konstruktivních činností (ne, neberu jako konstruktivní umýt nádobí, jít se psem nebo naskicovat snipera. konstruktivní je vymyslet a postavit intergalaktický transformátor), tak abych taky dělala v dalších dnech něco trošku zajímavějšího a méně rutinního. </div>
<div>
Oh. A v neděli je vlastně svátek matek. (Přibližně před hodinou jsem to zapomněla.) Čili další dobrá poznámka k zítřejšímu výletu do centra.<br />
Omlouvám se za občasnou nenávaznost odstavců. Sem tam si odskočím ukonejšit Shiiho, jelikož má zase mírný splín a je mu blbě jako vždycky. Alespoň s tím splínem to nebude tak žhavý. </div>
<div>
Tedy, co se ještě Onigiri týče, ráda své zkušenosti pak věnuju nějaký ten článek, pokud neztroskotáme hned na té rýži. </div>
<div>
Mám já to ale veselou náladu. A to beze špetky anarchisticky-cynické hořkosti. To se mi dlouho nestalo. </div>
<div>
Aj, tak cynik jsem pořád. </div>
<div>
Co bych vám ještě pověděla.</div>
<div>
Včera večer jsem se vrátila z jedné takové oddílové akce, od středy jsem byla na nejmenovaném hradě a ačkoliv mne posadili chudinku samotnou do stanoviště, na kterém jsem nikdy v životě nebyla a o dějinách onoho předmětu a jeho využití pravěkými lidmi jsem neměla ani šajna, zvládla jsem odprezentovat sedm hluboce věděním naplněných přednášek. Lol. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Proboha. Apocalypto. </div>
<div>
Musím jít. </div>
<div>
Už se na mě hroutí střecha.</div>
<div>
<i>Co kdyby už konečně přestala křičet?</i></div>
<div>
<b>Musím jít. </b></div>
<div>
<br />
<i><b>Příštího dne...</b></i></div>
<div>
Tááákže. Komukoliv, kdo by nějakou krutou a děsivou náhodou zabloudil na toto vražedným sluncem vyprahlé místo a otevřel tento zhoubný a nezajímavý text se omlouvám, opravdu jsem musela stanoviště-notebook opustit, a to spíš rychle, než pomalu.<br />
Napsala jsem si tu krásný nákupní seznam (protože bych to fakt zapomněla, jsou tam i jiný položky než rejže a řasy) a sama jsem trochu... otrávená svým vlastním nadšením pro Onigiri-making, jelikož dle mé predikce to zvyšuje šanci na nějaký katastrofální fail ve výpočtech. Nu což. Uvidíme.<br />
Muh, víte co? Odjela bych někam pryč, tak pryč, jako jezdíme s oddílem, ale jenom se Scissore a Marsu, alespoň na týden, vzít pár věcí do batohů a vypadnout někam do lesa, třebas pod stan a třebas jenom s plachtou si odpočinout od všeho ostatního, všech problémů a psychických tlaků ostatních faktorů.<br />
Just with my two favourite allies... (Tohle mi připomíná jednu tolik krásnou písničku.)<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/11GYvfYjyV0" width="420"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Ach ano, vždycky, když slyším Road Trippin, zasním se do té vybrnkané melodie a jejich hlasu. Jej. </div>
<div style="text-align: left;">
Už proto stojí za to naučit se hrát na kytaru, ne? =)</div>
<div style="text-align: center;">
<i>Znáte ten pocit, když vám někdo neodepisuje, a vás napadají takové paranoidní věci, jako že se zrovna rozhodl jít zabít? </i></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
Možná by se dal na tenhle volný týden alespoň zorganizovat menší piknik někam do parku. Dobře, není to ani zdaleka tak pěkné jako moje předchozí představa, zato je to o 99,97% realizovatelnější (idea no.1 - realizovatelnost tedy 0,03%) a méně náročné na hmotnost batohu, což je taky docela pěkný kladný faktor. Po uplynulých pěti dnech se má záda do nošení těžkých věcí nějak zvlášť nehrnou (a kolena jim jenom přizvukují).<br />
Jaj. To mi připomíná, že mi včera psala a volala R-H a zvala mne bruslit, a já byla moc zlá a cynická a všechno mě bolelo, a tak jsem jí to ani nezvedla. Díky bohu za to krytí (Scissore), že se prý vracím až zítra. A chudinka R-H.<br />
Co se na mě tak koukáte? Já jsem vám říkala, že nedostanete žádné hodnotné informace a že vás tenhle <i>věc</i> nijak neobohatí! ._.<br />
<br />
<i>Probohaa. Proč to tak hrozně svědí...?! </i><br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">A proč Chemitron? Protože mi ho ti krutí nevědomí zase zdrogovali a ani nevědí, jak mu tím ubližují. Do hajzlu. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Jenom to všechno dělají horším a berou mu jedinou stálost v jeho osobnosti. Snaží se ho vyléčit z ran, jaké mu sami způsobují a viní ho za svoje vlastní chyby. A nejhorší je, že on jim to věří. A nenávidí se ještě víc. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">A tak z něj prostě znovu udělají poloprázdnou schránku.<i> Pro</i> <i>vyšší dobro</i>. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Tohle jim nikdy v životě neodpustím. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Co na tom, že o tom nemají ponětí a myslí si, jací spasitelé jsou? </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Nevědomost neomlouvá. </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;"><b>Nikdy vám to neodpustím. </b></span></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-50287161122257815862015-04-09T00:14:00.000+02:002015-04-09T00:14:20.035+02:00Jednoho chladného východu slunce<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD68ErevP5J8qIEp7RweL2F40Z2LGjTV7xBXs4xcoDM7Af6A5Nv5wyPpewwky8SeGm9xuY-uq7OpSLJggKcFZAO2xzmOENpHE3FxMWL3iL4UqfiBw-IvaP_lf6beFfQT0rKb9f9iTM7TdC/s1600/Ps%C3%A1no+z+vl%C4%8D%C3%ADch+%C5%99ad.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD68ErevP5J8qIEp7RweL2F40Z2LGjTV7xBXs4xcoDM7Af6A5Nv5wyPpewwky8SeGm9xuY-uq7OpSLJggKcFZAO2xzmOENpHE3FxMWL3iL4UqfiBw-IvaP_lf6beFfQT0rKb9f9iTM7TdC/s1600/Ps%C3%A1no+z+vl%C4%8D%C3%ADch+%C5%99ad.png" height="320" width="225" /></a></div>
<br />
<br />
Noc byla dnes již unavená a ospalá. Shlížela klidně na tichou, opuštěnou krajinu pod sebou, její ledový dech dával tenkým a slabým větvičkám zbělet a nutil poslední podzimní kvítky uzavřít své tváře před světem a oddat se hlubokému, studenému zamyšlení. Starý a divoký přítel Severák svištěl mezi stromy a hladil hrubýma rukama pomalu blednoucí zemi pod sebou. Hnal se tak rychle, jak dokázal, a podíval se všude - proběhl korunami stromů a zatřásl hnízdy spících ptáků, bez klepání vtrhl do hranostajích ložnic a najednou věděl všechno o všech, že mají mladí mývalové hlad a jak málo potravy se tentokrát podařilo sehnat malé lesní myšce. Ani si nevšimli, jen se jemně zachvěli a už byl zase pryč.<br />
Závodil s rychle se blížícími paprsky slunečního svitu a sledoval světlající oblohu nad východním teritoriem. Spěchal se o to, co viděl a zažil a pocítil, podělit se svými věrnými. Jak nebe růžovělo, zahlédl je všechny pospolu na mýtině porostlé vysokou žlutozelenou trávou. Zahvízdal na pozdrav a někteří odpověděli svým vlastním zvoláním. Miloval je a oni milovali jeho. Čechral jim hustou srst a pískal do uší. Vyprávěl o tom, co dnes ráno spatřil, a jaká zima bude. Pobízel je neodbytně, aby vyskočili a dali se do svého běhu za svobodou. Oni ale svobodní byli.<br />
Pár vlků opravdu pozvedlo velikou hlavu s chytrýma očima a vypadali, že se zamýšljejí nad situací. Jejich jemný čich dráždila jakási nová živá vůně a lákala je blíž. Nejeden ocas zvědavě zašustil stébly kolem a všichni náhle ztichli, naslouchajíce svým nejhlubším instinktům. A možná také nenápadně počínajícímu stínu ranního hladu.<br />
Alfa se tedy zvedl, rozhlédl a rozhodně švihl ohonem. Lehce, jako by se vznášel, odklusal veliký vlk všech odstínů šedé s nahnědlými pruhy na bocích na okraj mýtiny ve směru onoho zvolavého pachu. Mezitím se na silné, štíhlé nohy vytáhli i ostatní. Stáli si bok po boku a čekali na znamení.<br />
Trvalo to desítky sekund, minutu a dvě. No a pak najednou, zdánlivě bez příčiny, bylo vše tiše rozhodnuto, dech vlků zostřel a každý věděl, co má dělat. Byl to signál spojených myslí, nebo snad znali svou řeč nadevše ostatní.<br />
Ani Severák nedokázal porozumět jejich důmyslnému jazyku.<br />
Vyrazili z mýtiny, jeden za nebo vedle druhého, z očí jim jiskřila nadšená radost ze života a tlapa střídala tlapu tím lehoučkým, jako vítr, jako Severák rychlým krokem. Smečku uzavíral menší šedočerný omega. Jak pozvedl hlavu a zhluboka vdechl čistý, chladný vzduch, a četl v něm jako v mapě, věděl, že zrovna dnes, to krásné 'dnes', se s trochou štěstí od hladu odprostí i on.<br />
Severák běžel s nimi a skoro se bláznivě smál, jak krásné bylo cítit se tolik volný.<br />
<i>Pojďme pokořit samotný Hlad</i>, pobídl je tiše vedoucí vlk a společně se vydali vstříc dnešku.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<span style="font-size: x-small;">PS: aneb slovo autorovo. Chuť napsat něco takového, krátkého a svého, co nemá složitý svět a příběh a tolik kapitol a postav... díky bohu za ni, že? Psáno na tabletu. Ale což. Vyju na dobrou noc a vydařený lov!</span>lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-15409815228627450322014-11-23T15:01:00.003+01:002014-11-23T15:24:01.386+01:00No a ještě jednou <div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%C3%A9mata+t%C3%BDdne.png" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%C3%A9mata+t%C3%BDdne.png" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Jak mne, jako každý den, vytrhl ze spánku budík, tak jsem
jej znovu poslala k ledu unaveným pokynem a klesla zpátky do polštáře. Co
si už tak čistě nepamatuju, kdy jsem se vykašlala i na ten druhý. </div>
<div class="MsoNormal">
Samozřejmě jsem následně vůbec nic nestíhala a do školy
dorazila za minutu celá. </div>
<div class="MsoNormal">
Zdá se to jako relativně výjimečný den, ale mě se to obvykle
stane minimálně jednou do týdne. Čím byl ale zrovna dnešek zvláštní, že jsem
celou tu cestu přemýšlela o tom, že je konec listopadu. Všechny ty reklamní
bannery jsem se za ty roky naučila ignorovat, koneckonců, už na mě odevšad
útočí někdy od druhé poloviny října. Samozřejmě mám na mysli ony slavné bílé
vánoce. Kupte tohle, kupte tamto. Vánoce jsou sice až za devatero horami,
nevadí ale, svetr se vám doma nezkazí. A navíc dostanete kytku – ta sice jo,
ale můžete si na ní koupit hezkej květináč. </div>
<div class="MsoNormal">
Neznám sice moc lidí, kteří by na to dali, a stresovali už
od října, zato ale znám nespočet těch, kteří neustále mrmlají, jak je to
otravné, že na ně vyskakují vánoční slevy téměř tři měsíce před dnem D. Mě
osobně to zas tak neotravuje, ale jak tak jdu, občas si ťukám na čelo, co že
tím ti prodejci asi sledují, když to všechny jenom dráždí. No, zakázala bych
sice barevná světýlka, hvězdičky, baňky a podobné (co nejvíc třpytkaté a
nablýskané) vánoční vymoženosti alespoň do prosince, když už ne do týdne před
dvacátým čtvrtým, ale tenhle rok to nikdo – krom TV nova – zas tak nepřehání.
Ale TV nova vždycky přehání. Ještě
všichni nahodíme americké santa-úsměvy a všechno bude oukej. </div>
<div class="MsoNormal">
Jak jsem se tak tedy tiskla ke studenému oknu přeplněné
tramvaje, napadlo mě, že už se to blíží, ty vánoční nákupy. Zase jednou budu
muset vymýšlet nehorázně originální dárky, které by se mi vešly do omezeného
rozpočtu, tenhle rok navíc obzvlášť, když nás minulo tolik akcí. Zase jednou
budu muset hluboce dumat nad tím, kde asi sakra seženu všechno to, co jsem si
vymyslela. Bezesporu zase nebudu stíhat a některé dárky připadnou na již
zmiňovaný barevný týden před vánoci. Možná taky občas posmutním, proč nejsem
ten typ, který všechny obdaruje pár univerzálními radostmi a má vystaráno. </div>
<div class="MsoNormal">
Brzy také přijde na veselou domluvu o nákupech a
manufakturní výrobě s přáteli, a vsadím se, že zase nic moc neseženeme,
spíš se pobavíme u kafe nebo čaje. Když už mluvím o přátelích, bude to chtít
vybrat novou lokaci na společné pečení cukroví, protože na té poslední nám
odešla trouba a ještě ukradla všechny cennosti.</div>
<div class="MsoNormal">
Proboha, vždyť je to všechno tak hrozně daleko. Prosinec je
na nákup dárků jako stvořený, v listopadu budu pokojně přemýšlet u hrnku
něčeho teplého a nakonec to stejně, jako vždycky, nějak stihnu. </div>
<div class="MsoNormal">
No a někdy tehdy jsem si uvědomila, že jsem přejela dvě
zastávky. Musela jsem vystoupit a jít pěšky, nakonec jsem přišla pozdě jen o
deset minut. </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-32690848498412489562014-11-22T19:56:00.000+01:002014-11-22T23:17:36.077+01:00Osamění nikoliv<div class="MsoNormal">
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://panoramio.com/" target="_blank"><img border="0" src="http://static.panoramio.com/photos/large/2229488.jpg" height="200" width="137" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
Tak vám povím, podivní jsou ti lidé kolem mne. Jako by
všichni začali špatně slyšet, či měli sennou rýmu (z níž obvykle otravně
zalehnou uši – to pak každý kouká podivně na mne, nežli mi dojde, že se na něco
tázali). Nebo si snad pletou pojmy a dojmy, jak se říká. <br />
Včera tak prostě kráčím těmi městskými ulicemi. Sic to bylo téměř večer, a jak
už je teď zima, byla i pěkná tma, ale znáte přeci pražskou tmu – je dočista
oranžová. Po mém boku kluše můj věrný (nevěrný) druh. Ano, to by tomu nebylo
procházky, abychom nepotkali nějakou tu postarší paní, co se až vpíjí do
chodníku, jakého to mám krásného pejska, a cpe mu hned jakýsi piškot, ale na to
už jsme si natolik zvykli, že čekám, až i on přestane ty piškoty žrát. Však mu
z nich musí být už špatně. Na druhou stranu je to veliký požer, takže když
se zamyslím, snědl by i cibuli, kdyby mu ji někdo nabídl. </div>
<div class="MsoNormal">
Když s křečovitým úsměvem a naléhavým loučením táhnu přítele
dál ulicí, tiše doufám, že dnes večer již vše proběhne v klidu a míru
onoho městského ticha. Téměř tomu tak bylo. Procházíme trochu tmavšími ulicemi,
aby si naše oči odpočinuly, a zastavujeme se u naprosto každého rohu, aby nad
ním mohl ten bezohleda zvednout zadní nohu. Mrznou mi konečky prstů, a tak
trvá, než vydoluji z kapes ďáblův přístroj, který vytrvale otravuje, chci
říct, oznamuje příchozí zprávu. Mdlé světlo ozáří mou tvář, možná si hraje na
boží poselství, a přes přivřené, podrážděné oči rozeznávám zprávu od mé
spřízněné duše. Mám projít další tři bloky a zazvonit v ošklivé ulici u
domu se zelenou omýtkou, jestliže chci. Nechci, ale za příslibu horkého čaje
kladně odpovím a mlasknu na psa. </div>
<div class="MsoNormal">
Než učiním první krok, stihne mi ještě mobil ze zkřehlých
rukou vypadnout. Hledáním zatoulané baterie trávím dalších pět minut, nakonec
na ní sedí můj milý kamarád.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ve dveřích mne přivítalo ještě oranžovější světlo, než
venku. Dobrá, možná spíš žluté. Vanda mne častuje zářivým úsměvem s permanentními
kruhy pod očima. Často přemítám, jestli je tam má schválně. Vypadá pak mírně
nebezpečně. Objevují se jí dokonce, i když se vyspí pořádně – je prý pak zase
příliš vyspalá.</div>
<div class="MsoNormal">
Pověsím bundu na jeden z kovových věšáčků nad botníkem,
zouvám si boty. Vanda už se ani neptá,
zda chci bačkory, nebo jestli chce ten nevděčník vodu. Známe se dlouho. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sedíme tedy už na nízkém gauči v jejím pokoji. Vanda
drží svůj hrnek s čajem oběma rukama, jako by si snad chtěla poeticky
ohřát dlaně (a to i přesto, že má doma teplo), můj leží na stolku, jelikož snad
pořád ještě vře. </div>
<div class="MsoNormal">
„Vypadáš hrozně osaměle,“ usměje se na mě Vanda vesele, „proč
nezavoláš?“</div>
<div class="MsoNormal">
Podívám se na ni a pokrčím rameny. Nejsem osamělá, mám
spousty neprobádaných myšlenek, nepromyšlených úvah a teorií, o kterých jsem
neuvažovala. </div>
<div class="MsoNormal">
Vanda usrkne čaj a spálí si jazyk úplně, jako bych to
neříkala. </div>
<div class="MsoNormal">
„Vždycky mi připadáš hrozivě sama, není to tak?“ nadhazuje
znovu. </div>
<div class="MsoNormal">
Opět krčím rameny, seč mohu.</div>
<div class="MsoNormal">
Po chvíli zapředeme rozhovor na spoustu nesmyslných témat,
jak je už občas, když zavítám k Vandě, zvykem. Odcházím o hodinu a půl
později, jelikož už je tma opravdu velice tmavě oranžová a Vanda má strach, že
mne někdo na té pět set metrů dlouhé cestě někdo přepadne. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tak vidíte. Za celou tu dobu mi v hlavě utkvěly jenom
dvě věty. </div>
<div class="MsoNormal">
Osamělost je přeci pocit, který můžete mít i s Vandou (nehledě
na to, že s Vandou nemůžete mít pocity žádné žádnoucí). Když chce být
jeden sám, nemusí být přeci hned osamělý! </div>
<div class="MsoNormal">
Tak tomu tedy je?! Nevšimla jsem si, že by měla Vanda sennou
rýmu, a hluchá jistě také není. Ach, jenom kdyby někdo uvedl na pravou míru ty
její pojmy, navrch i s dojmy. Myslí si snad opravdu, že být sám a být osamělý je naprosto a bezesporu totéž?<br />
Tak vám povím, podivní jsou ti lidé kolem mne.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-21704041851353237612014-08-18T20:39:00.001+02:002014-08-18T21:17:07.068+02:00Oblečme se do steampunku! - Leviatan - Leviatan 1# - Scott Westerfeld<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPb8mzbHdvCMh4c6RMvJ0SH1Zo2OTw2cTQ8oMK5MmfqaOTfIfhqMva72YtQZ69PxdK8ZI7YmCBRehlJIjfFwRiiQ8qsmQo9YlQizJj1_YutAp6lVx4eWBUJ0AghacuASORP-pOKcUl1eBP/s1600/Recenze.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPb8mzbHdvCMh4c6RMvJ0SH1Zo2OTw2cTQ8oMK5MmfqaOTfIfhqMva72YtQZ69PxdK8ZI7YmCBRehlJIjfFwRiiQ8qsmQo9YlQizJj1_YutAp6lVx4eWBUJ0AghacuASORP-pOKcUl1eBP/s1600/Recenze.png" /></a></div>
<br />
Ciao! Už je to nějakou chvilku, co jsem se dostala přes tuhle knížku, a asi měsíc, co jsem prošla třetím dílem této série. Steampunk je okouzlující směr a Leviatan se okamžitě nabídl jako první, dobře hodnocený, sem orientovaný kousek, když jsem si usmyslela, že chci v myšlenkách strávit nějakou tu dobu v krásně vypracovaném a promyšleném prostředí Scotta Westerfelda.<br />
<div>
Vrhneme se tedy na to, přátelé, nejdřív pár obecných informací. </div>
<div>
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img alt="cvr9781416971733_9781416971733_lg.jpg (218×350)" src="http://d28hgpri8am2if.cloudfront.net/book_images/cvr9781416971733_9781416971733_lg.jpg" height="200" width="123" /> <img alt="scott-westerfeld-leviathan-obalka.jpg (644×1000)" src="http://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2011/03/scott-westerfeld-leviathan-obalka.jpg" height="200" width="128" /></div>
<br />
<div style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;">
</div>
</div>
</div>
<div>
<br />
<br />
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkgDFJxkY8eyneGwNV8bA0uMvRI4CeRY6nBGf-ySoq3Kc4GQB2DISGQb6MJjkRZUGf8A6d4lDjrKm2gr9dOz1HIMY-0doKOx-BozKcZ83n-Bagi0AMpAy8rYbhtFBfW4Z1QD6jzDiBhhah/s1600/Obecn%25C3%25A9+%25C3%25BAdaje+-+recenzn%25C3%25AD+text.png" /><br />
<br /></div>
<div>
<div>
Autor/ka: Scott Westerfeld</div>
<div>
Vydavatel: Euromedia Group = Knižní Klub</div>
<div>
Rok vydání v ČR: 2011</div>
<div>
Rok vydání v EN: </div>
<div>
Překlad provedl/a: Lumír Mikulka</div>
<div>
<div style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;">
</div>
Patří do série: Leviatan<br />
Obálka: Miro Hadinec podle původní předlohy Keithe Thompsona<br />
<b>Hodnotím 87%</b><br />
<br />
<b>Anotace: </b><br />
První svazek nesmírně napínavé série pro mladé dospělé. Odehrává se v alternativní steampunkové minulosti, v níž je svět rozdělen na Rachoťáky (industriály - pozn. recenzentky), kteří ovládají ohromné parní pochodující válečné stroje, a Darwinisty, jejichž hybridní “potvůrky” fungují jako vzducholodi, parní vlaky, válečné lodi i ponorky. Příběh se odehrává těsně před první světovou válkou. Alex, utajený levoboček nedávno zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda, prchá před strýcem Františkem Josefem, který ho chce zavraždit, do Švýcarska a tam se seznámí s Deryn, skotskou dívkou, která se v převleku za chlapce stane plavčíkem (kadetem - pozn. recenzentky) na válečné vzducholodi Leviatan, ohromném ekosystému složeném z velryb, netopýrů, včel, šestinohých psů závislých na vodíku a všelijakých jiných potvor, díky níž je neporazitelná.<br />
<br />
<span style="font-family: inherit;"><i>Musím podotknout, že než jsem měla knížku za sebou, z téhle anotace jsem měla úplně jiný dojem. Jaké to je doopravdy mne překvapilo, nicméně rozhodně ne záporně. Pokud vám to zní dobře, tak potom fajn, jestli vás však odrazuje, raději pátrejte hlouběji. </i></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii6dekhAWauxvq7sfUX9ySzNuuXYtTirtbuxe97uTDxOBp9AdTB0XpAlNy8JJNZlJuvXZKBXYYPomcKXoc8bwZ25tAiX7pt6mbd6f_D7Jclz27jVk0a8oRcR3vXAdDISBrp5DK66N1mKMM/s1600/Recenzion+-+Co+se+stalo+na+str%C3%A1nk%C3%A1ch+knihy.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii6dekhAWauxvq7sfUX9ySzNuuXYtTirtbuxe97uTDxOBp9AdTB0XpAlNy8JJNZlJuvXZKBXYYPomcKXoc8bwZ25tAiX7pt6mbd6f_D7Jclz27jVk0a8oRcR3vXAdDISBrp5DK66N1mKMM/s1600/Recenzion+-+Co+se+stalo+na+str%C3%A1nk%C3%A1ch+knihy.png" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><i>Varování: Většinou se snažím vyhýbat nějakým velkým spoilerům, nejsem si však jistá, jestli se mi to tu úplně povedlo, bylo to těžké. Nenajdete však žádné rozuzlení ani celou zápletku. </i></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><i><br /></i></span></div>
Nastartujte mozkové závity přibližně v místech své představivosti. Evropa se dělí na dva, brzy válečné tábory - Velká Británie, Rusko, Francie a Srbsko, to jsou darwinovci, žijící ruku v ruce s pokrokem v oblasti biologie, umělými tvory a živoucími vzducholoděmi. Rakousko-Uhersko, Německo a Otomanská říše, ti se vydali cestou techniky, páry a strojnictví.<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5AhIQRRoDAV4FNhwZcAvwwpPFTcZsxqHQbrGf8UKWtT7qiNwNz5wGCE6b_Rtb7y6UhBsm4BQWogKx_SsxzDvABCbid49xIMtynq_Z4wGbFHAcYPoVztpDAl2ueQlyy0vNukxwhDB9coYa/s1600/Leviathan.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5AhIQRRoDAV4FNhwZcAvwwpPFTcZsxqHQbrGf8UKWtT7qiNwNz5wGCE6b_Rtb7y6UhBsm4BQWogKx_SsxzDvABCbid49xIMtynq_Z4wGbFHAcYPoVztpDAl2ueQlyy0vNukxwhDB9coYa/s1600/Leviathan.jpg" height="320" width="203" /></a></div>
<br /></td></tr>
</tbody></table>
Příběh pro nás začíná jednoho zdánlivě zábavného večera, kdy si mladého prince Alexandra, syna Františka Ferdinanda I. (který však, kvůli matčinu původu, nemá právo na trůn), bere na starosti jeho učitel šermu, hrabě Volger, a učitel mechaniky, mistr Klopp, aby zakusil na vlastní kůži řízení skutečného válečného stroje, v rámci výcviku. Jen máloco může být však dál od pravdy. Alek zjišťuje, že jeho rodiče jsou mrtví a v Evropě se pomalu, ale jistě rozjíždí neuvěřitelně rozsáhlý válečný konflikt, jeho život se tedy stává velice cenným. Zůstává proto poslední východisko - utéct na neutrální území, konkrétně do Švýcarska, kde by mohli čekat, až válka skončí.<br />
Jinde se mezitím mladá Deryn, převlečená za chlapce Dylana, chystá složit zkoušky, které z ní udělají kadeta na darwinovské vzducholodi. Jednou z vlastností, jež musí prokázat, je cit pro vzduch, a tak vzlétá na živém, vodík vydechujícím tvorovi, aby předvedla, co umí. Znenadání však přichází bouře, létavec se splaší a odnáší Deryn daleko oblohou, kde ji o pár hodin později zachraňuje posádka Leviatanu, obrovské, slavné, válečné vzducholodi. K jejímu štěstí je na palubě skutečně přijata mezi kadety. <br />
Nutno zmínit, že Alek se zatím dostává do zásobeného úkrytu ve Švýcarských horách.<br />
Zpět ale k Deryn, která s Leviatanem letí do Londýna pro jednoho z darwinovských mistrů, - těch, co tvoří nová zvířata a spojují vlákna života - aby jej mohli odnést do Konstantinopole. Tak se také stane, vzducholoď vesele vyráží z Anglie, po cestě jsou však napadeni industriály a nuceni přistát v neutrálním Švýcarsku, nedaleko od nouzového sídla prince Alexandra.<br />
Osudy dvou hlavních hrdinů se zde poprvé propletou, mistr na palubě Leviatanu má však úkol, který je třeba dokončit.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQlwxNOu8ZuI1G1sP4Ix8ALbcir4OdLnXNzpzdp66rLqrvSeAMQeRI35tZh9E54nGbDmsCWzwGri5ZUk09SRBjbtT9HM-X2YDxglTIUzCbs29CS3aCJRqAWhxi00smP4A93o0FWS08Tfe7/s1600/Postavy+-+recenzn%C3%AD+text.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQlwxNOu8ZuI1G1sP4Ix8ALbcir4OdLnXNzpzdp66rLqrvSeAMQeRI35tZh9E54nGbDmsCWzwGri5ZUk09SRBjbtT9HM-X2YDxglTIUzCbs29CS3aCJRqAWhxi00smP4A93o0FWS08Tfe7/s1600/Postavy+-+recenzn%C3%AD+text.png" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw1secieFXTUmWfaKHEulhp4cPRHT-ZVMbP2NNZqIQFNapvrKLBsPSXE9KjTzrMrA0cLhyphenhyphen8ISoDprtlup0dHfEsdFdBuwaErEgxx5q-Ccx49sKflXZBoQsivPS63fMuamZGKfUaiawkwYQ/s1600/Antiwanderer.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw1secieFXTUmWfaKHEulhp4cPRHT-ZVMbP2NNZqIQFNapvrKLBsPSXE9KjTzrMrA0cLhyphenhyphen8ISoDprtlup0dHfEsdFdBuwaErEgxx5q-Ccx49sKflXZBoQsivPS63fMuamZGKfUaiawkwYQ/s1600/Antiwanderer.jpg" height="320" width="203" /></a></div>
<br /></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<b>>>Deryn</b><br />
Dívka zblázněná do létání, její otec byl letcem, tragicky však zemřel právě za letu balónem. Převléká se za chlapce Dylana, je schopná, hbitá, chytrá a pohotová.<br />
<b>>>Alek</b><br />
Šlechtic, syn Františka Ferdinanda, který však nemá dědičné právo na trůn. Nepředpojatý a spravedlivý, nezkušený mladý muž.<br />
<b>>>Hrabě Volger</b><br />
Zavázal se k Alekově ochraně, technicky vzato. Nemá nikdy daleko k uštěpačné poznámce a umí skvěle chodit v intrikách.<br />
<b>>>Otto Klopp</b><br />
Mistr techniky ve spoustě jejích směrů, ozubeným kolečkům rozumí lépe, než Volgerově šavli. Dobrosrdečný učitel.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi76lFkhs_n5DI4t98Nq4TJIWxl4BJY4BBnlCyjDKwFjVExrZ2Gig0AZJtMeTAXhRABsA-93-MdT7yrkPKwcMVM3CahsBVfxtxvowT7kX2IxRuhk7y1TIWotVMgmcITIiN0saxw1-4G1h5E/s1600/Recenzion+-+Na+co+se+t%C4%9B%C5%A1it+a+%C4%8Deho+se+b%C3%A1t.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi76lFkhs_n5DI4t98Nq4TJIWxl4BJY4BBnlCyjDKwFjVExrZ2Gig0AZJtMeTAXhRABsA-93-MdT7yrkPKwcMVM3CahsBVfxtxvowT7kX2IxRuhk7y1TIWotVMgmcITIiN0saxw1-4G1h5E/s1600/Recenzion+-+Na+co+se+t%C4%9B%C5%A1it+a+%C4%8Deho+se+b%C3%A1t.png" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
Leviatan. Docela okouzlující název odpovídá přednostem, které Westerfeldovo dílo má, alespoň dle mého.<br />
Hned od počátku mne vtáhlo do svých stránek, čtení ubíhalo neuvěřitelně rychle (vlastně prostě dobře, v mezích nás šílených čtenářů), a co si pamatuji, knížku jsem v podstatě nedala z ruky až do samotného konce. Příběh, který nám autor servíruje, je překrásně a detailně zasazen do historie - jak to zvládl mi přišlo občas až neuvěřitelné a naprosto okouzlující. Vidíme krásnou hru mezi fantazií a dějinami, které ruku v ruce kráčí a provází nás všemi díly série. Zároveň Westerfeld překrásně přednesl (nejen) steampunkové prostředí, skvěle popsal atmosféru mezi oběma stranami, dostal prostě z tohoto žánru to nejlepší a popral se s ním mistrovsky.<br />
Co se děje a charakterů týče, je zde mírně znát, že Leviatan je zacílen na trochu mladší věkovou skupinu, zápletka je relativně předvídatelná, charaktery snadno oblíbitelné. I přes to, jak to zní, jsem si ale i já knihu neuvěřitelně užila a hned po prokousání se prvním dílem jsem sáhla po dalším a pokračovala, jak na běžícím páse. Jakmile se s předchozím faktem seznámíte, přestane vám to vadit - i přesto je totiž Leviatan skvělý, poutavý a nezapomenutelný zážitek, děj nikde nevázne a opravdu vás chytne. Také bych chtěla podotknout, že jestli máte strach ze zdlouhavých válečných a technických popisů, mohu vás ujistit, že nudit se rozhodně nebudete a nic moc takového v knize není.<br />
Na závěr musím vyzdvihnout vizuální stránku díla. Obálka první části je dle mého nejkrásnější ze všech tří, ty další jsou už trochu umělé. Na deskách najdeme zevnitř i barevnou mapu (je tam Praha! =D). Ale, co je nejdůležitější, celou sérií nás příležitostně provází překrásné, detailní, scénické ilustrace <a href="http://keiththompsonart.com/" target="_blank">Keithe Thompsona</a>. Označila bych je za jeden z důvodů, proč stojí za to knížku alespoň dolistovat do konce. Vykreslení našich hlavních charakterů na ně mé fantazii i v podstatě sedělo a vůbec mi nevadilo, nechat se ve věci představivosti trošku usměrnit panem umělcem.<br />
<br />
Tak co? Jdete do toho?<br />
Pokud už za sebou máte první díl a váháte, jestli jít do dalšího, mám tu pro vás poslední radu. Každý další díl Leviatana je už jenom lepší. Prostředí děje se trochu přesouvá, autor si krásně pohrál s atmosférou, konečně dostaneme trochu víc akce a i pár zvratů, které nám nebyly jasné předem. Bude to nesrovnatelně větší sranda.<br />
<br />
<br />
<b>FINÁLNÍ HODNOCENÍ - 87%</b><br />
<i>Protože další dva díly jsou lepší. </i><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7cXSttpgTBO1lo4V8IxpPyAB3BdzGQxC-mZdmJlgaRRilHAV18gETFgtVgypTmZF9YaUxivg62JrmPtM7f7DF8SKB_pEY_E0z7YJDINwO6Kvhp2l2X1T5Bb1KzwtyA3Dk8la4sQWK0ALH/s1600/Recenzion+-+Autor%C5%AFv+trestn%C4%9B+kni%C5%BEn%C3%AD+rejst%C5%99%C3%ADk.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7cXSttpgTBO1lo4V8IxpPyAB3BdzGQxC-mZdmJlgaRRilHAV18gETFgtVgypTmZF9YaUxivg62JrmPtM7f7DF8SKB_pEY_E0z7YJDINwO6Kvhp2l2X1T5Bb1KzwtyA3Dk8la4sQWK0ALH/s1600/Recenzion+-+Autor%C5%AFv+trestn%C4%9B+kni%C5%BEn%C3%AD+rejst%C5%99%C3%ADk.png" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHRTY05y7tPVZq06OBpg8EQkpm_wIl4yBoIS_oT3zvrCfYdgxnZK4C2uq95FDKxOc4ynvFbdH00rSJdniqDmiHvk_HsRgUwn1ZnAZIQ1tajsf-43Re-ZQKxhzwdSNeDN1Hk2KhQi2CQnJ2/s1600/Scott+Westerfeld.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="http://www.locusmag.com/2006/Issues/05westerfeld_270x360.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.locusmag.com/2006/Issues/05westerfeld_270x360.jpg" height="200" width="150" /></a></div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHRTY05y7tPVZq06OBpg8EQkpm_wIl4yBoIS_oT3zvrCfYdgxnZK4C2uq95FDKxOc4ynvFbdH00rSJdniqDmiHvk_HsRgUwn1ZnAZIQ1tajsf-43Re-ZQKxhzwdSNeDN1Hk2KhQi2CQnJ2/s1600/Scott+Westerfeld.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHRTY05y7tPVZq06OBpg8EQkpm_wIl4yBoIS_oT3zvrCfYdgxnZK4C2uq95FDKxOc4ynvFbdH00rSJdniqDmiHvk_HsRgUwn1ZnAZIQ1tajsf-43Re-ZQKxhzwdSNeDN1Hk2KhQi2CQnJ2/s1600/Scott+Westerfeld.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHRTY05y7tPVZq06OBpg8EQkpm_wIl4yBoIS_oT3zvrCfYdgxnZK4C2uq95FDKxOc4ynvFbdH00rSJdniqDmiHvk_HsRgUwn1ZnAZIQ1tajsf-43Re-ZQKxhzwdSNeDN1Hk2KhQi2CQnJ2/s1600/Scott+Westerfeld.png" /></a></div>
<br />
<br />
Scott Westerfeld je americký autor science fiction. Narodil se 5. května 1963 v Texasu. V roce 2001 se oženil s australskou spisovatelkou Justine Larbalestier, v současné době žije střídavě v Sydney a New Yorku.</div>
<div>
Krom Leviatanu má v zápise například knižní sérii Ošklivých-Krásných.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<b>ZDROJE: </b></div>
<div>
Perfektní, atmosféru dotvářející ilustrace, tvořené přímo k Leviatanu, jsem si vypůjčila z webu Keithe Thompsona,<a href="http://keiththompsonart.com/" target="_blank"> KeithThompsonArt.com</a>. Není vůbec zbytečné se tam podívat a prohlédnout si jeho tvorbu.<br />
<br /></div>
</div>
<!-- Blogger automated replacement: "https://images-blogger-opensocial.googleusercontent.com/gadgets/proxy?url=http%3A%2F%2F4.bp.blogspot.com%2F-GfIv6ZXw0ek%2FU_JH5ihaUII%2FAAAAAAAAAfw%2FQ5ZKpn_rtdQ%2Fs1600%2FScott%252BWesterfeld.png&container=blogger&gadget=a&rewriteMime=image%2F*" with "https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHRTY05y7tPVZq06OBpg8EQkpm_wIl4yBoIS_oT3zvrCfYdgxnZK4C2uq95FDKxOc4ynvFbdH00rSJdniqDmiHvk_HsRgUwn1ZnAZIQ1tajsf-43Re-ZQKxhzwdSNeDN1Hk2KhQi2CQnJ2/s1600/Scott+Westerfeld.png" --><!-- Blogger automated replacement: "https://images-blogger-opensocial.googleusercontent.com/gadgets/proxy?url=http%3A%2F%2F1.bp.blogspot.com%2F-3d0Ffi_KtGo%2FUTTreLUqzJI%2FAAAAAAAAAFQ%2F7onma2ZAvv0%2Fs1600%2FObecn%2525C3%2525A9%2B%2525C3%2525BAdaje%2B-%2Brecenzn%2525C3%2525AD%2Btext.png&container=blogger&gadget=a&rewriteMime=image%2F*" with "https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkgDFJxkY8eyneGwNV8bA0uMvRI4CeRY6nBGf-ySoq3Kc4GQB2DISGQb6MJjkRZUGf8A6d4lDjrKm2gr9dOz1HIMY-0doKOx-BozKcZ83n-Bagi0AMpAy8rYbhtFBfW4Z1QD6jzDiBhhah/s1600/Obecn%25C3%25A9+%25C3%25BAdaje+-+recenzn%25C3%25AD+text.png" -->lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-75653754692063211092014-08-11T13:45:00.001+02:002014-08-11T13:45:20.820+02:00Můj osobní vztah k muzice<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%25C3%25A9mata+t%25C3%25BDdne.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%25C3%25A9mata+t%25C3%25BDdne.png" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hudba. Hezké slovo. Pro každého z vás má nějaký ten svůj
význam, že? To, co v sobě ale skrývá, odhalil jen zlomek světa. Jestli mne
opravdu ovládá nějaká populační závislost, je to závislost na hudbě. To, co
dokáže hudba s mou myslí i tělem, jak silně promlouvá skrze všechny své
prvky k mé osobě… je to neuvěřitelné. Možná je hudba nějakým
neprozkoumaným druhem magie, který známe natolik, že si toho vůbec nevšímáme.
Ale mne to stále naplňuje nevěřícným obdivem vůči umělcům, kteří se, i když je
nikdy nepoznám doopravdy, stali nejbližšími přáteli v dobrém i zlém.
Pocit, jako bych jim rozuměla, a především, oni rozuměli mně, přestože není
úplně skutečný v tom slova smyslu, jak to vyzní pro každého normálního
člověka, kterému bych to přednesla, mezi hudebníky a námi existuje jistý druh
velmi blízkého spojení na instinktivní úrovni, nikoliv té lidsky-reálné. </div>
<div class="MsoNormal">
Oblíbená píseň, to není jen taková fráze, jakou si říkají
afektované holky s cigaretou v puse (jasně že mám na mysli holky pod
osmnáctkou), pro mne znamená něco, co představuje mou současnou situaci v životě,
stav mysli, nebo snad psychickou stálost a kontrolu. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Stále mi přijde tolik zvláštní, jak moc nás může hudba
ovlivnit. Ne každý to tak má, asi. <br />
Ale, co já vím, vždycky dokázala buď prohloubit, posílit a ustálit mou náladu,
nebo ji dokonce změnit. Pomáhala ujasnit myšlenky, i když, pravda je, že když
si pustíte depresivní a nenávistnou písničku, těžko říct, jestli přijdete na
to, že byste měli někomu odpustit, omluvit se a spravit vztahy. Nakonec ale
stejně dojdeme k tomu samému, ne? </div>
<div class="MsoNormal">
Heh, jistěže, i právě teď mi v pozadí psaní něco hraje,
konkrétně celé Saturate od Breaking Benjamin, a vlastně mě to trochu odvádí od
soustředění na to, co píšu. <br />
Proboha, já pak vypnu přehrávač, přečtu si to po sobě a následně budu dlouho
kroutit hlavou nad tím, jak upadly mé vyjadřovací schopnosti, a vynadám si, že
s hudbou se prostě psát nedá, pokud se na to chci soustředit. Já totiž
velmi ráda poslouchám tak, že se ponořím do textu, hlasu, i instrumentálu.
Naneštěstí si to i ráda pustím k psaní, a u takového tématu jsem nemohla
nic nezapnout, ne? <br />
No, a podle toho to taky vypadá. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Už mi prostě asi nezbývá, než se omluvit za váš ztracený
čas. Nějak mi to dnes zas ujelo, ztratila jsem původní (značně zajímavou)
myšlenku a nemůžu ji najít. Jestli se mi to ještě podaří, možná tohle smažu a
napíšu to znovu, ale pochybuju =D <br />
Potřebovala bych facku, která by mě probrala. <br />
A taky se trochu vrátit do reality a začít přemýšlet nad současností. </div>
<div class="MsoNormal">
No, hudba určitě pomůže. A nebo to ještě víc zabije. Spíš
tak. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Loučím se s vámi vlčím zavytím. <br />
Na závěr, trochu klišé…</div>
<div class="MsoNormal">
asi Dance With The Devil od Breaking Benjamin. Nebo nějaká
jejich další, perfektní skladba. Je to vážně těžké. Co vy a váš oblíbený
kousek? </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-77644856619401929012014-07-26T21:10:00.002+02:002014-09-01T17:02:18.550+02:00Konečně personalizována, zpět do realityZdravím, zbloudilí, tak jsem zpátky v Praze a konečně nějak při smyslech. Ona taková těžká změna prostředí a režimu s člověkem silně zamává, tenhle rok víc, než kdy dřív. Znáte ty případy lidí, kteří byli propuštěni z věznice po tam odpykaných čtyřiceti letech, neschopni se adaptovat na normální život? Připadala jsem si tak nejméně první tři dny.<br />
<div>
Nejvíc mi chybělo vídat každý den ty samé lidi, chodit společně k jídlu a společně makat na experimentech, procházet tím denním režimem a bojovat za sokolí čest. Nechat se probudit ve dvě ráno a do šesti expandovat a snažit se neztratit v tom prokletém lese. </div>
<div>
Noci, které jsme prodiskutovali ve stanu, noci pod hvězdným nebem. </div>
<div>
Tady v Praze žádné hvězdné nebe neuvidím. </div>
<div>
Ještě v onom pomyslném kómatu jsem se samozřejmě sešla s Ním. </div>
<div>
Hmm, to není vhodné označení. Najdem mu nějakou dobrou blogovou přezdívku... *přemýšlí, pomáhá strejda google*</div>
<div>
Yasashi. To se mi líbí. </div>
<div>
No, byl to myslím den druhý, který jsme se Yasashim strávili v tom parku (kde nás mimochodem pak stihla opravdu děsivá bouřka a jeden blesk šlehl asi dvacet metrů od nás, takže infarkt), což mne trochu pomohlo vrátit do reality, ale, jestli si někdo z vás pamatuje moje období derealizace/depersonalizace, na chvilku jsem do toho spadla znovu.</div>
<div>
Je nesnesitelné, když si nejste jistí, kdo vlastně doopravdy jste. Tedy, projevovalo se to jen v osamění, ale toho se mi dostalo docela často, vysvětlím proč.</div>
<div>
Dostat se z depersonalizačních symptomů by mi určitě pomohly mé krásné stereotypy - workout, training. Ale...<br />
Můj poslední funkční den byl teď ve čtvrtek, kdy mne Yasashi postrčil do čajky, a vlastně ani to ne, jen jsem ho tak nehorázně chtěla vidět (a těšila se i na pár lidí z fandomu), že jsem prostě fungovat začala. Yasashiova přítomnost dokáže udělat všechno lepším =D. Zabít moje příznaky depersonalizace, veškerou špatnou náladu, nejradši bych si ho vzala domů. Ou, to bylo sobecké. </div>
<div>
Bohužel, už po cestě domů mě fakt dost bolela hlava a doma jsem si lehla na postel (facebed style) a prostě ležela. Pak už asi i usnula. </div>
<div>
Už mi leze na nervy, že pokaždé, když vstanu a ujdu pár kroků, zatmí se mi nejdřív před očima, gravitace stoupne o několik čísel a moje hlava v té přelévající se krvi topí Titanic. Krom toho mi pravděpodobně někdo nenápadně projíždí přímočarkou střeva. </div>
<div>
Jo, omlouvám se, to nebyl ohleduplný popis. </div>
<div>
Prostě, znamená to co? Že nejsem schopna cvičit, a to mě opravdu užírá. (Taky jsem musela odvolat <b>poslední</b> setkání se Yasashim před tím, než odjel. Ujelo mi pár sprostých slov, ještě teď, když jsem si to znovu uvědomila.)</div>
<div>
Tím se ale tedy vracíme k té depersonalizaci. Nesnáším, když v takových stavech (nepředstavujte si zdrogovanou depresivní postavičku, prostě jen moc nad vším přemýšlím, nechápu myšlenkové pochody druhých ani svoje, prostě hledám sama sebe, rozhovory se mnou jsou opravdu zvláštní a můžu pár věcí slušně pokazit) s někým komunikuju jinak, než naživo, a docela na tom záleží. </div>
<div>
Zvrat přišel, konečně, dneska někdy kolem páté odpoledne. Doufám, že se to nevrátí, už se mi to nestalo víc, než rok, není to nic, co bych chtěla zažít znova.</div>
<div>
No, ráda jsem se vypsala. Dlouho jsme se tu neminuli, zčásti proto, že jsem byla mimo veškerou elektroniku, pak kvůli tomu, že poslední dobou stále kreslím, ale v podstatě nepíšu. A měla bych, to je jasné. Dostat tuhle část své osobnosti do popředí, protože umělec-magor, to je pravděpodobně to nejlepší, co v sobě mám. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Prozatím se loučím. Patří vám obrovská omluva i poklona, že jste se dostali až sem. Wow. Nevím, jestli bych sama vydržela.<br />
No, snad se zas brzy 'uvidíme', třebas, doufám, i s něčím konstruktivním a bolestně autorským. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><i>Ať vás provází vytí vlků a slunce máte stále v zádech. </i></b></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="font-size: x-small;">Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary... </span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Snad jsem to napsala dobře, ale, kdo pozná, má vlčí tesák - zamilovala jsem se do těch veršů. </span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-64639142931778600092014-05-17T18:02:00.000+02:002014-05-17T18:20:14.426+02:00Když nám bylo pět<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%25C3%25A9mata+t%25C3%25BDdne.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyEC8g_YjTIT5rSYjY2rFTO8LTTwJwS8nJ-Phl5GE8h5AALjkKDGYOueqgSW2RjMXh6RgLnfvmP-3jLd_Cfh1tycQlIQ0g105-7TfHkXZQCz11YDn2HM24bYO0jrHaTbyCv_Q1zxO6-A9M/s1600/T%25C3%25A9mata+t%25C3%25BDdne.png" /></a></div>
<br />
Tento text, co se zobrazí na hlavní stránce, budiž prosím ignorován. Potřebuji něčím vyplnit perex, aby to nevypadalo blbě. Předkládám vám tu tedy báseň na téma týdne, a nebo prostě o tom, jak se změnil život.<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Když nám bylo pět</b></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
Když nám bylo pět, </div>
<div style="text-align: center;">
mysleli jsme, že můžeme odletět, </div>
<div style="text-align: center;">
na křídlech draků </div>
<div style="text-align: center;">
skrz tisíce míst.</div>
<div style="text-align: center;">
Že můžeme začít si přetvářet svět,</div>
<div style="text-align: center;">
pro vlastní myšlenku, hlas a čin, </div>
<div style="text-align: center;">
že můžeme ukázat jim,</div>
<div style="text-align: center;">
veselý svět s našimi pravidly,</div>
<div style="text-align: center;">
odkud vyženem zlo a prospěcháře,</div>
<div style="text-align: center;">
kde nebudem žít jak zákon káže,</div>
<div style="text-align: center;">
kde všichni se v souladu dohodneme,</div>
<div style="text-align: center;">
co vlastně máme a co vlastně chceme.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Svět, kam nás odnesou černí oři, </div>
<div style="text-align: center;">
svět, který nebude bez příkoří,</div>
<div style="text-align: center;">
kde každý každému pomoci chtěl by</div>
<div style="text-align: center;">
a o úsměv rád se podělí.</div>
<div style="text-align: center;">
Místo, kde dobro vždy zvítězí nad zlem, </div>
<div style="text-align: center;">
protože tak to vždycky bylo,</div>
<div style="text-align: center;">
aby pak každé dítě žilo</div>
<div style="text-align: center;">
tam, kde je nejkrásněj, kde slunce svítí,</div>
<div style="text-align: center;">
z betonu měst hned k lučnímu kvítí</div>
<div style="text-align: center;">
a modré obloze z alabastru,</div>
<div style="text-align: center;">
co deštěm obdaří měkkoučkou zem</div>
<div style="text-align: center;">
abychom mohli se posadit sem,</div>
<div style="text-align: center;">
všichni tu společně vymyslet slova,</div>
<div style="text-align: center;">
která vás, dospělé, přesvědčí znova,</div>
<div style="text-align: center;">
jaké to může být, když nejste cizí,</div>
<div style="text-align: center;">
sobečtí, znavení městy co zmizí,</div>
<div style="text-align: center;">
když prohlédnout necháte z dusivé mlhy,</div>
<div style="text-align: center;">
co halí váš život a poutá vám nohy</div>
<div style="text-align: center;">
a vdechnete vůni vlčích máků.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Místo toho, </div>
<div style="text-align: center;">
chyceni jsme tady,</div>
<div style="text-align: center;">
v šedi, ponuří a umučeni hlady,</div>
<div style="text-align: center;">
hlady po kráse a novém světě,</div>
<div style="text-align: center;">
hlady po jediné, vytoužené větě,</div>
<div style="text-align: center;">
která vrátí nás do dětských let, </div>
<div style="text-align: center;">
do časů naděje, radosti a smíchu, </div>
<div style="text-align: center;">
do časů kdy bylo nám pět. </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-71124014819529795822014-05-11T12:10:00.001+02:002014-05-11T15:21:35.524+02:00Nikdy, NIKDY není času dost. Konečně jsem otevřela textový editor a odhodlala se k napsání toho, o čem již dlouho uvažuji - vlastního světa. Svět, který nebyl ničím inspirovaný (tedy ne vědomě) a jehož promýšlení a psaní mi činilo obrovskou radost. Svět, kam zamířím svůj příští běh na dlouhou trať.<br />
Začínám se pomalu vzdávat Weronth, nejspíš, ale na druhou stranu mi její charaktery stihly přirůst k srdci, takže to důkladně zvážím. Možná by byla škoda vzdát se toho promyšleného příběhu. Jak to tak píšu, jsem si téměř jistá, že se na to nejspíš nevykašlu.<br />
To, co jsem dneska sepsala, není zas tak světoborné. Já nemám zase bůhvíjaký nadpozemský talent na tvůrčí psaní (ale stejně ho hodlám rozvíjet). Ale je to moje, je to svět, ve kterém chci psát a jehož jsem součástí. On je taky mou součástí. Nejspíš sem přijde a možná taky ne, ale jen tak mimochodem... bez vlků by to přece nebylo ono, nebyla bych to já =D.<br />
<br />
Co se psaní týče, jsem teď možná trochu vyšťavená - a nebo naopak nakopnutá. Včera asi ve čtvrt na tři jsme s kamarádem dopsali silně epický souboj našich dvou postav v RP hře. Dělali jsme na něm asi dva dny a byl to neuvěřitelně dlouhý příspěvek. Patřičně akční, plný pocitů a detailně popsaný.<br />
RPčko je umění, to vám povím. Je to typ tvůrčího psaní. Ačkoliv je z vás určitě mnoho těch, kteří to odsuzují a nebo role-playingu nepřisuzují nějakou velkou literární hodnotu... Když to má být kvalitní hra, musíte do toho dát všechno ze svého spisovatelského talentu. A jestliže pak najdete partnera, se kterým se vám výborně píše, všechno vám zapadá do sebe navzájem a v každém RPčku vymyslíte postavy, které jsou spolu provázané... je to zábava na úrovni pro pisálky.<br />
*mává* Díky, Raine.<br />
<br />
Posledně to s tématem týdne nevyšlo, tak bych se možná mohla na poslední chvíli zvednout a napsat.<br />
Moment. Ne, ne.... Neigh! Já jsem věděla, že to nestihnem, že to musíme začít psát, a ona pořád, že máme dost času... ELWIN!<br />
Mno, všichni přítomní, a takto to chodí v Literárním klubu. Takže místo psaní na téma týdne se jdu vrhnout na zapomenutý článek o fantasy. *facepalm* =D<br />
Snad nám členové odpustí.<br />
<br />
EDIT: <a href="http://literarni-klub.blog.cz/1405/v-hlubinach-fantasy" target="_blank">Článek hotov, mohu vás pozvat ke čtení? </a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-59590774320727608222014-05-03T22:48:00.000+02:002014-05-03T22:48:04.286+02:00Má volba<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTxvgUKcHn4KmQPjs6ATsgrA6MKh73QPbf49NGTrT64DRIpsq_ma3QG_5SImpkDWe7QqXS4W3si6HexsT-OpY2ls7IFVkcNnQIefkBNifuMp7oPZHTLuIqWusfiT8Nq0OeowK2urE6Txnx/s1600/Pov%C3%ADdky+a+p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bhy+-+cover.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTxvgUKcHn4KmQPjs6ATsgrA6MKh73QPbf49NGTrT64DRIpsq_ma3QG_5SImpkDWe7QqXS4W3si6HexsT-OpY2ls7IFVkcNnQIefkBNifuMp7oPZHTLuIqWusfiT8Nq0OeowK2urE6Txnx/s1600/Pov%C3%ADdky+a+p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bhy+-+cover.png" height="320" width="271" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Odcházím z místnosti a práskám dveřmi. Skleněná výplň
se s obrovským rachotem vysype na ošklivou dlažbu, nic z toho se mne
ale netýká. Nic na světě se mne netýká. Jsem neznámá tvář z davu. </div>
<div class="MsoNormal">
Za dveřmi není už nic. Zbloudilé střepy se bůhví proč
zbarvují krví a mizí v té černi, kde jsem se ocitla. Já jdu dál. Je
jedno, co je přede mnou. Dávno jsem se přestala bát tmy. Tahle tma není
nebezpečná. Tahle ne. </div>
<div class="MsoNormal">
Kladu jednu nohu před druhou. Hledím přímo před sebe.
Začínám rozeznávat obrysy, ostré a jasné, ačkoliv, stále skryté v šeru.
Bosýma nohama cítím prach betonové džungle. Kroky jsou lehké a měkké, na rozdíl
od jejich směru. </div>
<div class="MsoNormal">
V dálce je vidět blesk, vzápětí přichází i opožděný
zvuk. Pod jeho silou mi drkotají zuby, město se otřásá v základech. Krátký
okamžik světla prozrazuje, že jsem na střeše panelového domu. Pouliční lampy
nesvítí, město je mrtvé. Neprochází tudy elektřina, pokrok se zastavil, a tak
lidé odešli. Nevěděli přece, že si podávají ruce s koncem.</div>
<div class="MsoNormal">
Nezastavuji se. Blížím se k okraji, mysl čistou a
klidnou, jako je hladina jezera daleko na severu. Neděsím se pohledu dolů. Zeje
pode mnou několik desítek metrů, slabý vítr se mi ovíjí kolem kotníků. </div>
<div class="MsoNormal">
Usměji se. </div>
<div class="MsoNormal">
Tohle je volba, před kterou stojím. Přemýšlím, jestli se
před ní někdy ocitne každý, nebo jsou to jen ti zničení krátkým zábleskem
života, jež vlastně ani neprožili. Zlomí nás právě šílenství, nebo nás žene
dál? </div>
<div class="MsoNormal">
Pohledem zabloudím do dáli. Na ramena mi dopadají první kapky
deště, chladivé, stékají po mých pažích a razí si cestu až tam dolů na
popraskanou ulici. </div>
<div class="MsoNormal">
Jak mocná je myšlenka. Kdosi řekl, že všechno mocné můžeme
použít jako zbraň. Myšlenku? Myšlenku také. Ale ta se liší. Myšlenku nedokážeme
ovládnout, nedokážeme ji přetvořit dle vlastních chtíčů, aniž bychom porušili
její podstatu. Je to riskantní krok, ale myšlenkou se musíme nechat sami
ovládnout, abychom plně splynuli. </div>
<div class="MsoNormal">
Nemůžeme usměrnit myšlenku, myšlenkou musíme být usměrněni. </div>
<div class="MsoNormal">
Zavřu oči a zvedám ruce k nebesům. Mé prsty hladí
krůpěje deště, jako by to snad mělo být naposledy. Bude? Stačil by jeden krok. Tahle
volba. </div>
<div class="MsoNormal">
Miluji déšť. Déšť jako by vždycky očistil svět od
zbytečností a faleše. Déšť zbavuje svět nesmyslných příkras a zároveň dává důležitým
věcem význam, jaký jsme dřív neviděli. <br />
Když se tak dívám, ze střechy panelového domu, na město v dešti, myslím,
že to vidím. Je to nenápadné. Schovává se to mezi šedivými stěnami právě pro
takové, jako jsem já. Pro takové, které dělí jen krok od nevratné volby. Abychom
dokázali vidět svět čistý a skutečný. </div>
<div class="MsoNormal">
Vdechuji vlhký vzduch do plic, déšť neustává. Rozhodla jsem
se. <br />
Takhle to nechci. Ne, tenhle svět není tak pevný a neměnný, tenhle svět je v jádru
tvárný, a já jsem. </div>
<div class="MsoNormal">
Odstupuji kousek od okraje, zhluboka se nadechnu. </div>
<div class="MsoNormal">
Za všechno, co mohlo být ztraceno. </div>
<div class="MsoNormal">
Běžím po špičkách a lehkými skoky.</div>
<div class="MsoNormal">
Za všechno, co se teď může změnit. </div>
<div class="MsoNormal">
Už jen pár desítek centimetrů mne dělí od plechového
střešního parapetu a dlouhé cesty do prachu městských ulic.</div>
<div class="MsoNormal">
Za všechno, co se změní.</div>
<div class="MsoNormal">
Vkládám do posledního odrazu všechny síly, které mi po tom
všem zůstaly, a pak mi mizí pevná zem zpod nohou. </div>
<div class="MsoNormal">
Vítr mne šlehá do tváří. Blíží se to, ten soudný okamžik,
pro něž jsem se rozhodla, právě teď, před pár vteřinami. </div>
<div class="MsoNormal">
Když to přijde, je to jiné. Je to tvrdší a intenzivnější,
než jsem čekala. Náraz mi téměř drtí žebra, bolest vystřeluje do morku kostí.
Mé ruce objímají betonové podloží.</div>
<div class="MsoNormal">
Vytahuji se na protější střechu. </div>
<div class="MsoNormal">
Ležím tam, u okraje, přerývaně dýchám. Bylo to daleko. </div>
<div class="MsoNormal">
Dokázala jsem to. Stála jsem před volbou a vybrala jít dál. </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Nikdy už to ale nebude stejné. Alespoň doufám. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Dodatek autorky:<br />Asi jste pochopili, že to je spíš metafora, než příběh. Stalo se to, a já si vybrala. </div>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-89865889594930369812014-05-03T14:40:00.001+02:002014-05-03T18:57:35.590+02:00OKT - Opravdu konstruktivní textTa psací krize je hrozně užírající. Předtím jsem neměla na psaní náladu, teď ji mám, ale nevím, co psát. Vím, že bych měla psát Weronth, ale... já nevím. Moje psaní obecně se jeden čas vyvíjelo nehorázně rychle, a tahle kapitolovka si prošla právě tímhle obdobím. Její první kapitoly dost možná za nic nestojí. Dost možná za nic nestojí ani ty poslední, protože už jsou tu delší dobu. A dost možná za nic nestojí celé moje psaní, ale to je jiná kapitola.<br />
Já nevím. Nejradši bych to celé smazala a provedla kompletní remake tohohle příběhu. Z výchozího bodu mám pro tu svou trojku vymyšlenou budoucnost. Ale... prostě se mi v tom nechce pokračovat, když to vychází z toho, z čeho to vychází. Nejspíš se vážně vrhnu na přepsání. Někdy se tam objevily nehorázné nesmysly, to vám povím.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnZmTiHKo7YVznU56k0Z9g-NrDrmTUjFXF5jzjTQ1354RaHxwsfnOQfsG580aA2rVN64nm4hpBaEqdNIn9KOBlPYcrflClU2QAktb8NkJgSmlfkfADpVnXQciYiUEP3ND_sa3EtBLTtxoA/s1600/The+dark+wolf+rais.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnZmTiHKo7YVznU56k0Z9g-NrDrmTUjFXF5jzjTQ1354RaHxwsfnOQfsG580aA2rVN64nm4hpBaEqdNIn9KOBlPYcrflClU2QAktb8NkJgSmlfkfADpVnXQciYiUEP3ND_sa3EtBLTtxoA/s1600/The+dark+wolf+rais.jpg" height="320" width="241" /></a></div>
<br />
V poslední době dost času věnuju fanficům, které jsem si nakonec zakázala. Pak už totiž píšu jenom tohle. Pak už kašlu na všechno ostatní. Pak jsou z toho měsíce neaktivity tady, protože sem prostě nemám co dát. Však víte, říkala jsem, že sem fanfictions nepatří.<br />
Pracuju i na jedné normální akci, ale je to můj první pokus o počin v tomhle duchu, takže nejspíš počkám, jak se to vyvine, než začnu vůbec přemýšlet o tom, že bych to sem dala.<br />
Tak co teď? Na to, abych začala přepisovat Weronth, jsem momentálně moc <strike>líná</strike> zaneprázdněná.<br />
Možná by z toho po sto letech mohla vylézt povídka/úvaha na blogové téma týdne, ale moc jistá bych si tím nebyla.<br />
Mám toho teď nehorázně moc na práci. Vždycky, když si najdu čas a zasednu k počítači, hned na mne někdo vyskočí, že tam sedím celý den a nic nedělám.<br />
Nesnáším, že sedět na počítači všichni považují za nicnedělání. Představte si tu psací extázi, ten úsměv, s jakým přibývají řádky ve vašem textovém editoru. Ten povzdech po třech popsaných stránkách.<br />
Asi vám ho zchladí, když někdo přijde a seřve vás, že jste NIC neudělali.<br />
Fajn. Možná to není práce konstruktivní pro domácnost, ale je konstruktivní pro můj charakter a dávám do ní hodně. Nemám ráda, jak mě potom sjedou, jako kdybych byla <i>jako ostatní</i>, jako kdybych seděla na facebooku, nebo fotila selfie na instagram.<br />
Tenhle svět trochu vypadl z normálu, řekla bych.<br />
<br />
<br />
PS: Ne, nechystám se k sebevraždě a ani se neprobouzí temná část mé mysli (ta už je dávno vzhůru). Tenhle art je ale krásný. Bohužel neznám autora.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-17507900750364646012014-04-21T21:33:00.002+02:002014-04-21T21:33:47.981+02:00O plánech, snaze a o tom, co je správnéJe to opravdu tak strašně těžké? Ono vlastně ano, je. V poslední době mám velice napjatý vztah s Genetrou a začínám z toho podezřívat právě souvislost o ztrátě nedílné součásti mého života - blogu. Proč jsem blog ztratila?<br />
Není to tak, že bych přestala psát, ale fakt, že už dlouho jsem si nesedla a nenapsala žádnou jednorázovku na téma týdne, či tak prostě že by se mi chtělo. Rozjela jsem pár dlouhodobých projektů, dva z nich jsou fanfictions (které jsem se zařekla sem nedávat) a ten třetí je teprve ve zkušební verzi a jeho svět se dotvořuje v autorčině chaotické mysli. Jo a, ten čtvrtý... no, dá se psát jen při určitém stavu mysli (nepříliš zdravém stavu mysli... ne, nepiju, nekouřím, nefetuju, tak jsem to nemyslela) a nějak si nejsem jistá, jestli se to sem hodí, popřemýšlím o tom.<br />
Stejně mi ale trochu připadá, že maličko ztrácím toho spisovatelského ducha - byly dny, kdy jsem přišla domů, shodila batoh, otevřela notebook, napsala šest tisíc znaků, byla dvě hodiny se psem a pak navrch napsala ještě tak tři další tisícovky.<br />
Fakt je, že to už teď ani nemám šanci stíhat - škola, povinnosti, společenské vytížení (trávím víc času venku se Scissore, než doma =D) a neodmyslitelná zábava, jako knížky, kreslení (a to nejen traditional, včera jsem strávila šest hodin nad jednou konkrétní digitální kresbou MYŠÍ, a ani jsem se nedostala k barvení) a nějaká ta fyzická aktivita.<br />
Což mi připomíná... no... já se o tom zmiňovat nechtěla. Ale na druhou stranu, tenhle blog absolutně nikdo nečte, nikdo nekomentuje a nikoho nezajímám. Je to vlastně velice milé východisko, protože si tu mohu vylévat mysl bez obav, že by měl někdo demotivační kecy. Stačí, že já si nevěřím.<br />
Věděli jste, že jsem vždycky obdivovala lidi, jako je Arvari? Mluvím tu teď o tom cvičení a workoutu, jak se jí z toho stala nedílná součást života a že dokázala začít a ne jenom o tom kecat.<br />
Slyšeli jste někdy o parkouru? Musím se ptát, protože většina lidí mi překvapivě říká, že ne, alespoň ne v souvislosti s lidmi (horses everywhere).<br />
Mám pocit, že jsem našla nadcházející smysl svého života. Zní to neskutečně povrchně, když to po sobě čtu. Ale ne. Nechci začít s parkourem, abych byla 'cool' a uznávaná. Nechci se stát traceuse kvůli ničemu z těchhle nesmyslných, idiotských důvodů. Nesmírně mne zaujala celá parkourová komunita a filozofie (málem jsem tam napsala tvrdý y, teď mlátím hlavou o stůl, to se mi snad ještě nestalo).<br />
Parkour. Vlastními slovy? Ne ani tak sport, jako disciplína, kde jde o to, dostat se z bodu A do bodu B jak nejrychleji dokážete a co nejpřímější a nejkratší cestou. Skáče se, šplhá se, podlézá se. Jde o rychlost a o flow, což je jakási plynulost toho celého. Ale ono to není jen o pohybu. Je to životní styl, překonávat překážky jak při běhu, tak v životě, pomáhat si navzájem a chránit ty slabší.<br />
Nemám možná právo to rozebírat, ačkoliv mám neodbytný pocit, že tomu všemu rozumím a opravdu by mi bylo ctí stát se součástí parkouru, ale zabloudit sem nějaký traceur...<br />
Každopádně ale, u mne je tohle problém. Počítám s pár měsíci cvičení a posilování předtím, než začnu opravdu aktivně trénovat parkour, protože moje fyzička je asi tak průměrná, není to špatné, ale nestačí to. A i to cvičení mne nadchlo, protože znova - nechci s tím začít z povrchních důvodů, ale proto, že se chci změnit. Chci změnit svůj životní styl, chci změnit svůj charakter. Jedna temná, velice temná část mé bytosti to všechno vidí a je jí z toho trochu blbě. Mám pocit, že jsem do života dostala málo dobrých vlastností - málo pokory. Neumím držet hubu a krok. Chci se stát někým lepším, chci se prostě změnit, chci zažít to, o čem mluvili parkouristi, že i když třeba začínali s tím, jak se předvedou před kámoši, parkour je navždycky změnil.<br />
Abyste mi rozuměli, není to něco, na co bych přišla dneska večer. Je to předmět dlouhodobého, intenzivního mozkového hloubání a dloubání (ne, tohle není můj nejoblíbenější animák, ale o tom jindy - ačkoliv určitě někdy).<br />
Já... žiju tímhle snem, stalo se mi přirozeností za normální chůze přeskakovat věci, venku se psem pár hodin zkoušet různé typy <strike>vaultů</strike> skoků a tak podobně. Pomalu dělám sen realitou.<br />
V čem je tedy vlastně problém? Je pro mne hrozně těžké začít s tím vším jen tak naráz. Zkusila jsem to, neuspěla jsem. Dvakrát. Podruhé mi to vydrželo dvakrát tak dlouho. Představte si mou situaci, nemám naprosto na nic čas, kolikrát se vracím domů polomrtvá (viz den, kdy jsem pět a půl hodiny se Scissore lezla po skalách na Divoký Šárce), a když pak přijdete po aktivním sportovním zážitku domů a dovolíte si, že tentokrát dáte jenom jednu sérii, postupně se to zhroutí.<br />
Ale já to budu zkoušet znova a znova, dokud si nezvyknu na to, že to prostě patří do mého harmonogramu a ukrajuje to málo času, co mám. Zní to celé tak nesmyslně!<br />
Já si prostě sakra věřím a chci to zkoušet dál a dál a dál.<br />
Hm... když už jsem se zmínila o té Arvari... jo, zkusím to s Jillian Michaels =D. O tomhle už uvažuju snad půl roku, tak konec uvažování.<br />
Víte, opravdu mě těší, že mám místo, kam to můžu všechno vypsat a sama se tím tak povzbudit. Je to jako zrcadlová terapie. A i když si to nikdo nepřečte a nikoho to nezajímá, stejně mi to radost nekazí. Přece jenom, můžu si za to sama, ne? Neaktivita a tolik změn, kterými jsem procházela...<br />
<br />
Nebudu psát, jak jsem zpátky a jak budu zas aktivní. Z toho už jsem vyrostla =D.<br />
Ale co udělám? Tentokrát si vyhradím čas, abych napsala, když to budu opravdu potřebovat. Nemáte ani ponětí, kolikrát jsem to potřebovala, a neměla jsem čas a nebo vás tím nechtěla otravovat... Takže se pokusím na tohle skutečně kašlat a psát, co si myslím, bez ohledu na všechny a všechno.<br />
<br />
<b>Co jsem si předsevzala, když jsem tu nebyla?</b><br />
Dokážu začít, ať už s workoutem, tak s parkourem.<br />
Nebudu se, alespoň tady, kde to patří mě a naprosto egoisticky... ano, <i>můj</i> blog je opravdu především o <i>mě..., </i>ve věci psaní a svých názorů ohlížet naprosto a nikoho a na nic. Co si myslím, cítím a chci to někomu sdělit, prostě to udělám.<br />
Vrátím se i k tomu slastnému tvůrčímu psaní, jaké mne kdysi opravdu naplňovalo.<br />
<br />
<b>Co jsem se naučila, když jsem tu nebyla?</b><br />
Dneska ne? Takže dneska! (#38, kdo pochopí)<br />
Ať už děláte cokoliv, dělejte to pro sebe. Ano, myslím to vážně. Nikdy nesmíte zradit sami sebe a dělat něco, co nechcete, třeba jen pro peníze. Nezrazujte sami sebe.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-75126409853426037762014-04-15T22:32:00.001+02:002014-04-15T22:32:57.674+02:00Nenahraditelné<p dir=ltr>Já jsem psát poezii nikdy moc neuměla. A tohle? Nejčistší výplod vytížené a unavené mysli napsaný přesně teď, bez odkladu, bez cenzury. Nestojí to za nic, ale každý verš skrývá kousek mých pocitů, a celé se to vlastně týká jednoho dlouhého ticha.</p>
<p dir=ltr>Vplétáš mi do vlasů<br>
z vesmírných dálek.<br>
Hřešíme pro krásu<br>
co zem pohladila.</p>
<p dir=ltr>Časová rovnice<br>
ve vlnách klesá.<br>
Žít víc a žít nejvíce.<br>
Hráz povolila.</p>
<p dir=ltr>Cíl se nám vzdaluje<br>
hologram v dešti.<br>
Strach věcnost miluje,<br>
voda propojila. </p>
<p dir=ltr>Potom to uvidět,<br>
krvácí z očí.<br>
Z příběhů klarinet.<br>
Tak jsem nevěřila.</p>
<p dir=ltr>Neodešel jsi, že? Nikdys ani nepřišel. <br>
A já uvěřila. Ucítila. <br>
A ona mne porazila. <br>
</p>
lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-30169476516803487632014-02-28T16:47:00.000+01:002014-02-28T16:47:01.057+01:00Hříchy minulosti (ha ha ha)Dneska jsem se po dlouhé době zase přihlásila na blog.cz. Nostalgie? Stesk? To ani ne, spíš po měsících zase přišel ten okamžik, kdy jsem dostala náladu se poohlédnout po nových objevech, přečíst pár článků na Téma týdne nebo z boxu Autorského klubu. Je to zvláštní, i když, já proti nim nikdy nic neměla, však proč taky - jsou to jen ti z těch talentovanějších blogerů. Blog.cz vypadá oproti starým časům mírumilovněji, snad zdání až tolik neklame. Vyhlíží, že se uklidnil ten hlahol kolem přijímání zvláštních individuí do AK, ale těžko říct, třeba se Standa začne nudit a bude chtít ohromit komunitu naprosto novým přístupem na přijímání autorů. Pro blogery s jedním "gé" doufám, že se tak už nikdy nestane =D.<br />
Blog.cz se stále vyznačuje jedinou, jednou jedinou věcí, kterou nenabídne skoro žádný jiný server - československou komunitou. Jenže, a to by se mohl i Standa na hlavu stavět, tohle jsme my bloggeři přestupem nikdy neztratili. Pořád jsme ti samí, pořád se můžeme čestně nazývat "blogery" a pořád můžeme udržovat kontakty s uživateli blog.cz, a já nemám ponětí, proč se to milému vládci blog.cz nelíbí a pořád by se nám chtěl mstít =D.<br />
Ale to je vedlejší, že, nechci působit jako někdo, kdo se teď vztekle ohlíží za starým serverem a zarputile na něm hledá chyby, o tom tenhle článek není, přece.<br />
Prosím vás, neptejte se mě, o čem je, já to v tuhle chvíli ještě sama nevím, díky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDfWoWUL0IEnU4AtwkFsGYRipqSykrqKUxfhO4wyM-tQfEdPQjb6oB__NKQNIzP9OcjTgHh9sx7L8_cyFbm9gllAX7GQP18-V89h0J0IhWE1ywE1MCKootKZmGXuREwd3u1O7HyN12PqDn/s1600/Wolf+tumblr.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDfWoWUL0IEnU4AtwkFsGYRipqSykrqKUxfhO4wyM-tQfEdPQjb6oB__NKQNIzP9OcjTgHh9sx7L8_cyFbm9gllAX7GQP18-V89h0J0IhWE1ywE1MCKootKZmGXuREwd3u1O7HyN12PqDn/s1600/Wolf+tumblr.gif" height="168" width="320" /></a></div>
Tak jsem si prostě projela pár starých článků, protože jsem zjistila, že si můj starý blog stále udržuje jakous takous menší návštěvnost, a to mě trochu zděsilo, protože kvalita tehdejších článků je naprosto nestabilní - začátky... - a tak trochu ne úplně schopná prezentovat mou dnešní virtuální osobu.<br />
Na druhou stranu (strany again) mi přijde, že tenkrát jsem byla tak trochu víc svá. Jistě, lidé se mění a já s nimi, takže dnes by to "svá" vypadalo jinak, ale kolikrát mi připadá, že se nevypisuju tak moc, jak bych mohla a potřebovala. Mám takový supertajný ďábelský plán - změním to. Ať už pro svůj lepší pocit, tak i pro lepší výsledek, snad.<br />
<br />
Taky jsem si všimla jednoho MeMe, či jak jsme ten řetězák tenkrát nazvali, a napadlo mě, že bych mohla něco takového udělat znova - je to takové milé odreagování, chtěla bych si vybrat něco trochu obsáhlejšího a nad odpovědmi se vážně trochu... trochu víc zamyslet, tak uvidíme, jak se mi to vydaří. Bude to i o tom vybrat něco, nad čím se zamyslet <i>dá</i>.<br />
<br />
Víte, co je špatné? Když máte nějakou aktivitu či něco zajímavého, co jste dlouho nedělali a dokonce vám to dá náměty k článku, jenže pak vás to od blogu začne odtahovat, pořád překlikáváte a pak zapomenete, co jste chtěli napsat. <i>To</i> je špatné. A proč to asi píšu? No samozřejmě, právě se mi to děje.<br />
A ještě navíc mi pořád někdo píše na skypeu a když se ho pokusím otevřít, sekne se, takže budu doufat, že jsou to takové ty každodenní plky a nic důležitého - šak oni počkají =P. A když tak koukám na čas, napadne mě asi "shit da fakh", protože bych měla jít se psem, což je, přátelé, velkolepý závěr dnešního velice informačně bohatého článku.<br />
Poslední věc... hrozně mě překvapuje, že pročítání článků na mém starém blogu nevyvolává až tak silné záchvaty paniky a potřeby mazat, mazat a mazat. Byl to tenkrát kousek mé osobnosti, když jsem s blogováním začínala, a i když se okolo mě pohybují desítky blogerů, co už se tomu okrajově věnují třeba pět let, já jsem na svůj rok, osm měsíců a pár týdnů od založení blogu náhodou celkem pyšná.<br />
<br />
<br />
<br />
PS: Zdroj obrázku, že. Typický tumblr o jehož původu nemám ani to nejmenší ponětí.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8532401725028002325.post-12365517343227304152014-02-25T19:15:00.001+01:002014-02-25T19:16:56.579+01:00V odstínech modré <i><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;">Místo, jako je Ráj, nikde neexistuje. Ani na samém konci světa ho nenajdete. Ať už půjdete kamkoliv, pořád jen budete kráčet po té stejné cestě. Ale i když tohle vím... proč ho pořád tak strašně hledám? Slyším něčí hlas, jak volá: "Vydej se do Ráje!" </span></i><br />
Ten konec. Ten konec je neskutečný.<br />
<br />
No nic, ne každý asi tuší, o čem mluvím, takže abych dostála svému jménu, místo vysvětlování odbočím s tématem. Konečně mám prázdniny. Většina lidí, se kterými jsem v kontaktu, je měla minulý týden, takže se teď alespoň můžu smát já jim. Na druhou stranu, co dělat, když jsou všichni buď ve škole, a nebo někde pryč...? Scissore odjela na Slovensko a zanechala mě tu samotnou =D.<br />
Rainfall, o němž jsem se ještě nezmínila (ale to až jindy), je zase pořád ve škole, a kdo má pak večer náladu hrát, když ho na tahu všichni ignorují? A nebo když jste na cestě a nikdo s vámi neinteraguje =D.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKtRyJzOxtxz_2LjAMD8n-uSYMkPKa0t8IYlJBzOOutmRYN_QeIVzEj3qoV7rl5keqpoPFl_zc3n2i1ElAD6h9WAyh4q7kvceVoxF_6XEt6iFLNUp7qh_YdgX6cR9MfAndLGiEFGO0w5AM/s1600/Colors+of+earth.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKtRyJzOxtxz_2LjAMD8n-uSYMkPKa0t8IYlJBzOOutmRYN_QeIVzEj3qoV7rl5keqpoPFl_zc3n2i1ElAD6h9WAyh4q7kvceVoxF_6XEt6iFLNUp7qh_YdgX6cR9MfAndLGiEFGO0w5AM/s1600/Colors+of+earth.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<br />
Když se na to podívám z druhé strany... (já vůbec vždycky hledám strany) ono jako by nestačilo patřit k bronies, ještě jsem objevila Wolf's Rain. Už když jsem stihla většinu epizod za jednu noc, litovala jsem, že toho není víc. A má to dokonalou hudbu.<br />
<br />
Konečně jsem se jakž takž, zmínkyhodně naučila s Inkscapem.<br />
Když už jsme u těch programů, nevíte o něčem, co dokáže snímat obrazovku i při zapnutí náročnějších (graficky) her? Video, ne screenshooty, samozřejmě. Díky.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
To je tak neuvěřitelné, jak jde svět do háje. Já vím, je to nesmyslná věta, ale tohle všechno okolo taky nedává smysl. Kráčím ulicí a potkávám jednu malou holku za druhou, v puse cigaretu a na nohách jehly. Pustím zprávy a mám slzy v očích ze záběrů ukrajinských reportérů. Zdá se mi to všechno hrozně daleko, ale taky až moc blízko, nejspíš proto, že Scissore tam má rodinu.<br />
Představivost se pak příliš rozjíždí, znáte to - <i>co kdyby</i>.<br />
Proč každý pořád jenom něco předstírá? Předstírá, že je to v pořádku, předstírá, že je někdo, kdo není.<br />
Někdy mám skutečně pocit, že se blížíme k té chvíli, kdy bude čas na to, aby svět zmrznul a aby všechno mohlo začít znovu. Že bychom ten konec světa naléhavě potřebovali.<br />
Moc to prožívám, že? Nemám nějak depresivní náladu, vlastně celkem dobrou, vidím to všechno, jako bych stála opodál, sledovala sama sebe...<br />
<br />
Teď poslední otázka - jestli píšu. Kdo by nepsal, že, když ho to baví. Ale víte, ono psát do RP je taky dost náročné. Celá ta tvorba charakteru vyžaduje spousty psaní, takže to bych do toho určitě počítala. Pak takové ty výplody choré mysli, které jsou pomalu napůl anglicky, to se jako psaní moc brát nedá, ale pěkně to vyšťavuje. A pak jsou tu fanfictions. Dle mého názoru je to něco, co sem nepatří. Není to až tak docela moje tvorba, že? Tedy, samozřejmě že je. Ale převzatý svět je něco, co sem nechci tahat. Dokonce přemýšlím o založení blogu, kam budu produkovat jen tohle =D.<br />
Zrovna pracuju na jedné celkem rozsáhlé věci (že je rozsáhlá jsem zjistila až následně v polovině psaní), takže tak.<br />
A kapitolovka, se kterou jsem tu už dřív pracovala, je konečně taky rozepsaná. Uvidíme, jak dlouho jí bude trvat, než se sama dopíše.<br />
<br />
Tímhle to asi končí. Ne, že bych už neměla co říct, ale každý, kdo píše, to zná. Není jak to říct. =)<br />
<br />
PS: Ne, nejsem sprostý kopírák, že bych si dovolila nevložit zdroj (opravdu, kdo na to nekašle?), tu fotku jsem fotila dneska, když jsem se po delší době byla se psem podívat do přístavu. ^.-<br />
<br />
<br />lithium_nitridehttp://www.blogger.com/profile/06704882522690011304noreply@blogger.com4