intera

Zmodralé prsty hladí mne po tváři
Kapou ti ze slov, lháři
jako poslední ranaři
posláni zamést to pod koberec
Úsměv se rozpustil v záři všech neonů
co do okna vloupaly se dneska v noci,
a cosi,
ne, že bych to uměl popsat,
ptá se: "Kdo jsi?"
a já odpověděl,
že nevím, jak bych asi věděl?
A když se to tázalo na další otázky,
taky jsem nevěděl, tak jsem řekl,
že bez lásky
prostě nevím nic
A to byla blbost,
když nevím ani, co že je láska
A pak jsem se utopil ve vlnách vlastního ticha
A Tvého ticha