Je to překrásný pocit, když pak někomu přijde pohlednice od vás, třeba... do Číny, ten ji zaregistruje (nutnost - mapování odeslání, na pohlednici pro vás máte nárok až po této registraci) a k tomu vám napíše krátkou zprávu, kde děkuje, a říká, že je úžasná a jakou má radost. A ještě krásnější, když pak přijde vám pohled z neobvyklé země, prostě to těší.
K napsání článku o postcrossingu jsem chtěla přikročit už dlouho, ale nakonec mě k tomu nakopl dopis, který mi dnes přišel. Byla v něm pohlednice z Moskvy, lístek na autobus, do divadla, los a dvě staré známky z Guinei. Sbírám známky. Mám napsané v profilu, že o tyhle věci stojím. A nějaká holka z Moskvy, která mě v životě neuvidí, si dala takovou práci a tohle všechno mi poslala. Mám z toho vážně radost, je to tak hřejivé, že to překonává i radiátor.
Budu to celé mapovat, za nějakou chvíli či den vyjde článek, kde vyčtu všechny zatím došlé pohlednice, a tak to budu dělat vždycky, když nějaká zas přijde.
Většinou jim cesta trvá čtrnáct dní až měsíc, takže to nebude zas tak strašlivě často.
Přemýšlíte, že byste začali postcrossingovat? Začněte. Stojí to za to.
Miluju postcrossing. =D Jen si říkám, kéž by za jeden pohled přišel jen jeden. =D Já měla ještě o víkendu o sedm přijatých víc než poslaných, teď mám pět... A než to dorovnám (na což musím poslat ještě tři, a jeden na překonání), nepřijde mi nic... Není to zrovna motivující. =D
OdpovědětVymazatNo vidíš, za tuhle svou závislost vlastně vděčím tobě, to u tebe jsem přišla s postcrossingem poprvé do styku :D Díky ti!
VymazatAno, když už sedm, tak každý na jeden den! :P Ne, vážně, já mám zatím jen o jeden přijatý víc, než odeslaných, ale je hrozně... nemilé, když pak něco pořád chodí a najednou nepřijde měsíc nic. Jako na začátku, první měsíc ani jedna pohlednice :)
Měla jsem z toho špatnou náladu, což rozhodně neznamená velkou chuť posílat další. Ale i přes tohle, postcrossing je jeden z nejskvělejších výplodů internetového světa B]