Chemitron

Dobře, výborně. Jsem šikovná holka. Ujistila jsem se, že svůj retardovaně ztracený a opožděný zápis do nové školy (já jsem totiž složila přijímací zkoušky, děti o-o) stihnu provést ještě v v pondělí jedenáctého (a to s tím, že je to do dvanáctého) a dočetla pár marně nezáživných článků na oné chytlavé Necyklopedii, kam jsem zabloudila přes odkaz na Strdí z jedněch cizích vzpomínek na májový den.

V tom článku totiž byl takový... bezesporu na poznatky bohatý zážitek z patlání Onigiri, a takových článků jsem já dnes přečetla asi dvanáct, a to se vyplatí. Dozvěděla jsem se každopádně i spoustu zajímavých informací mimo. Ha.
Z odstavečku vyplynulo, že se Onigiri chystám patlat také (že jo, že to vyplynulo...), bude to můj první pokus a krom panických představ šíleně kynoucí a následně mne dusící připálené rejže se na to těším a rozhodla jsem se své výtvory udělat pro Shiiho - koneckonců, s láskou se všechno povede, a to já přesně potřebuju, takže do Onigiri narvu lásky co nejvíc, jen tak pro sichr. A možná trochu nesobecky dobrého úmyslu, aby to tolik nelepilo. Pravděpodobně se hned zítra vydám alespoň pro nishiki (nebo prostě nějakou jinou sushi rýži) a nori (to je zas taká kytka. dobře, řasa). 

Mám já totiž to ale štěstí - tento týden volný, žádná škola, a za dnešní den si mohu připsat přesně nula provedených konstruktivních činností (ne, neberu jako konstruktivní umýt nádobí, jít se psem nebo naskicovat snipera. konstruktivní je vymyslet a postavit intergalaktický transformátor), tak abych taky dělala v dalších dnech něco trošku zajímavějšího a méně rutinního. 

Oh. A v neděli je vlastně svátek matek. (Přibližně před hodinou jsem to zapomněla.) Čili další dobrá poznámka k zítřejšímu výletu do centra.
Omlouvám se za občasnou nenávaznost odstavců. Sem tam si odskočím ukonejšit Shiiho, jelikož má zase mírný splín a je mu blbě jako vždycky. Alespoň s tím splínem to nebude tak žhavý. 

Tedy, co se ještě Onigiri týče, ráda své zkušenosti pak věnuju nějaký ten článek, pokud neztroskotáme hned na té rýži. 

Mám já to ale veselou náladu. A to beze špetky anarchisticky-cynické hořkosti. To se mi dlouho nestalo. 

Aj, tak cynik jsem pořád. 

Co bych vám ještě pověděla.

Včera večer jsem se vrátila z jedné takové oddílové akce, od středy jsem byla na nejmenovaném hradě a ačkoliv mne posadili chudinku samotnou do stanoviště, na kterém jsem nikdy v životě nebyla a o dějinách onoho předmětu a jeho využití pravěkými lidmi jsem neměla ani šajna, zvládla jsem odprezentovat sedm hluboce věděním naplněných přednášek. Lol. 

Proboha. Apocalypto.  

Musím jít. 

Už se na mě hroutí střecha.

Co kdyby už konečně přestala křičet?

Musím jít. 

Příštího dne...

Tááákže. Komukoliv, kdo by nějakou krutou a děsivou náhodou zabloudil na toto vražedným sluncem vyprahlé místo a otevřel tento zhoubný a nezajímavý text se omlouvám, opravdu jsem musela stanoviště-notebook opustit, a to spíš rychle, než pomalu.
Napsala jsem si tu krásný nákupní seznam (protože bych to fakt zapomněla, jsou tam i jiný položky než rejže a řasy) a sama jsem trochu... otrávená svým vlastním nadšením pro Onigiri-making, jelikož dle mé predikce to zvyšuje šanci na nějaký katastrofální fail ve výpočtech. Nu což. Uvidíme.
Muh, víte co? Odjela bych někam pryč, tak pryč, jako jezdíme s oddílem, ale jenom se Scissore a Marsu, alespoň na týden, vzít pár věcí do batohů a vypadnout někam do lesa, třebas pod stan a třebas jenom s plachtou si odpočinout od všeho ostatního, všech problémů a psychických tlaků ostatních faktorů.
Just with my two favourite allies... (Tohle mi připomíná jednu tolik krásnou písničku.)

 

Ach ano, vždycky, když slyším Road Trippin, zasním se do té vybrnkané melodie a jejich hlasu. Jej. 

Už proto stojí za to naučit se hrát na kytaru, ne?  =)

Znáte ten pocit, když vám někdo neodepisuje, a vás napadají takové paranoidní věci, jako že se zrovna rozhodl jít zabít? 

Možná by se dal na tenhle volný týden alespoň zorganizovat menší piknik někam do parku. Dobře, není to ani zdaleka tak pěkné jako moje předchozí představa, zato je to o 99,97% realizovatelnější (idea no.1 - realizovatelnost tedy 0,03%) a méně náročné na hmotnost batohu, což je taky docela pěkný kladný faktor. Po uplynulých pěti dnech se má záda do nošení těžkých věcí nějak zvlášť nehrnou (a kolena jim jenom přizvukují).
Jaj. To mi připomíná, že mi včera psala a volala R-H a zvala mne bruslit, a já byla moc zlá a cynická a všechno mě bolelo, a tak jsem jí to ani nezvedla. Díky bohu za to krytí (Scissore), že se prý vracím až zítra. A chudinka R-H.
Co se na mě tak koukáte? Já jsem vám říkala, že nedostanete žádné hodnotné informace a že vás tenhle věc nijak neobohatí! ._.

Probohaa. Proč to tak hrozně svědí...?! 

A proč Chemitron? Protože mi ho ti krutí nevědomí zase zdrogovali a ani nevědí, jak mu tím ubližují. Do hajzlu. 

Jenom to všechno dělají horším a berou mu jedinou stálost v jeho osobnosti. Snaží se ho vyléčit z ran, jaké mu sami způsobují a viní ho za svoje vlastní chyby. A nejhorší je, že on jim to věří. A nenávidí se ještě víc. 

A tak z něj prostě znovu udělají poloprázdnou schránku. Pro vyšší dobro. 

Tohle jim nikdy v životě neodpustím. 

Co na tom, že o tom nemají ponětí a myslí si, jací spasitelé jsou? 

Nevědomost neomlouvá. 

Nikdy vám to neodpustím.