Sobě rovni

2 komentářů

Znovu, po dlouhé, těžké době jsem napsala další z mých vlčích povídek.
Vánoční volno se mi pomalu chýlí ke konci, tak se snažím si ho užít, respektive co nejvíc využít ten čas, co mám... Mno, pokud byste si chtěli navodit stejnou atmosféru, jakou jsem měla při psaní, můžete si pustit If I lose myself od OneRepublic. Pokud normálně tenhle žánr neposloucháte, kašlete na to. No a jestli posloucháte od všeho něco (až na pár výjimek), jako já - je to na vás. Dost tedy ke kulisám, tady máte povídku...


Běž. Běž, utíkej a nezastavuj se. 
Tohle je tvoje cesta, ne ta jejich. Nikdy ses neměl dát na tuhle stezku, ale teď budiž, udělals to, a teď se jí musíš držet, jinak nepřežiješ. Tvoje zranění tě zpomaluje, já vím, ale pokud se zastavíš, zabijí tě. Nemáš proti nim žádnou šanci. 
Proč položit svůj život pro nic? No tak. Cítím, že dokážeš být rychlejší. Donuť ty tři končetiny, co ti zbývají, k větším výkonům. 
Ne, nemysli na to. Zapomeň pro tento okamžik na ty kovové čelisti, co tě k tomu odsoudily, co ti ji vzaly, co tě držely v pasti dlouhé hodiny, než jsi přistoupil k jedinému dalšímu řešení, krom smrti. 
Slyším je, dohánějí nás. Musíš zrychlit. Víš, nemohla bych tě tu nechat, tak zachraň naše životy a utíkej. Už je to jen pár desítek metrů, jsme blízko, budeme se moci schovat a oni nás nikdy… 
Ale ne. Ne. Našli to, našli, co jsme schovávali, a my se teď nemáme kde skrýt. Jsou přímo před námi, čekají, až se tam v bezhlavém úprku dostaneme, ale vždyť… co jiného můžeme dělat? Tam, vzadu, přibíhají další. 
Vidíš je? Vidíš je všude? Obklíčili nás. 
Můžeme to zkusit, dát se lesem, prodrat se neprostupnými hvozdy – pak bychom měli šanci na přežití. 
Počkej. Co to děláš? To nemůžeš, nechápeš to? Nezastavuj se, padneš v prvním souboji. 

Mladý lovec s lukem sledoval, jak se jeden z vlků náhle zastavil uprostřed cesty, otočil se k němu čelem a přikrčil se. V jeho očích zářilo odhodlání a jasný vzkaz.
Ano, dnes zemřu, ale nedám svůj život lacino. Budu bojovat jako nikdy dřív, to mi věř. A i když mě zabiješ, budu vítězem. 
Lovec se zastavil, bez váhání vložil šíp, napjal tětivu a střelil majestátné zvíře do hrudi.
Střela se pohroužila do vlkovy srsti ve stejném okamžiku, kdy vyrazil.
Střelec vydal tlumený zvuk, když se mu vlčí zuby zahryzly hluboko do pravé paže.
Vlk trhnul hlavou  a odmítal povolit mocný stisk.

O několik metrů napřed se vlčice, jeho věrná společnice, zuřivě vyhýbala střelám nepříliš zručných lučištníků, kteří na ně čekali u doupěte. Na rozdíl od jejího vlka, oni měli v očích strach a zradu. Byli schopni položit život přítele za ty svoje, a to by její vlk nikdy nedopustil. Oni nepřišli, aby bojovali za život svého druha. Jen po ní zbaběle stříleli, se svýma očima plnýma strachu.

Lovec ležel pod vahou vlka, s nímž se rozhodl bojovat, snažil se vyprostit zpod jeho tesáků, jež stále bolestivě svíraly jeho pravou paži. Tohle nebylo obyčejné zranění, obyčejné kousnutí. Tohle byla ta cena za život překrásného, silného zvířete, co se chystal zmařit.
Vlk změnil jejich jednostranný souboj, teď bojovali oba o všechno, a ani jeden se nehodlal vzdát.
Střelec si uvědomil, že drží v levé ruce připravený druhý šíp a vší silou jej vrazil vlkovi do boku. Stisk konečně ochabl.
Vlk se s ním tiše loučil jako s rovnocenným bojovníkem, spokojen, že nezemřel bez odplaty.

Vlčice, ačkoliv se stále věnovala střelcům vpředu, kterým pomalu docházely šípy, se obrátila, když za ní ustaly zvuky boje. Pohlédla na nehybného vlka a lovce, jenž ho zabil.
Bez ohledu na všechno okolo zaklonila hlavu a dlouze, táhle, žalostně vyla. Vyla za svého mrtvého přítele. Vyla, když ji do ramene trefil první šíp. Vyla, když se druhý šíp zbabělých pronásledovatelů pohroužil do jejího hřbetu. Teprve když jí třetí šíp proklál srdce, její vytí se vytratilo do větru. Pohlédla do očí tomu, kdo ukončil její bolest. Viděla v nich pochopení, sílu a odhodlání – na chvíli měla pocit, že hledí do očí svému vlkovi. Nebyl to on, on ne. Vystřelil ten, co jejího vlka porazil, a svým výstřelem jí vzdával hold.




2 komentáře:

  1. Pěkné, i když smutné. Přečetl jsem to jedním dechem. Líbilo se mi to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, tvůj komentář vždy potěší. ;)

      Vymazat


Pokud nastavíte profil ,,Anonymní'', váš komentář se ve většině případů nepřidá. Můžete využít jméno a URL. Pokud nemáte soukromé URL (stránky), navrhuji napsat ,google.com'.