Ledové okamžiky - Weronth 11

8 komentářů

Je to tu, téměř jak jsem slíbila :D Včera mi spadl Windows, tak jsem to vydat nemohla - i když... není komu se omlouvat, ale co ;). Případně - užijte si to. Je to trošku jiný typ kapitoly, tak uvidíme...

Sam se pokoušel zvednout ze země. Do pusy mu stékala krev a vidění měl zamlžené. Sníh všude okolo jej hladil svou ledovou dlaní. Ucítil pohyb vzduchu a uvědomil si blížící se úder.
Převalil se na bok a znovu, jako už třikrát předtím, Lovce chytil za nohu a praštil s ním o tvrdé skály.
Souboj o život sváděli už asi čtvrt hodiny. Vlastně, jediný, kdo bojoval o život, byl Sam. Naprosto to nechápal. Ne, že by to o sobě věděl, ale byl mistr úniků, ten nejhbitější, nejrychlejší, nejlepší, a i ve své lidské podobě měl svalnaté ruce a cosi z Vlčí síly. Podařilo se mu, díky skalám okolo, pár smrtících úderů. A v tom byl ten problém. Lovec, se kterým bojoval, jako by necítil bolest, vysmíval se jeho snaze a po každém dalším nakřápnutí lebky prostě vstal a bojoval dál.
Zato Sam, ač nebyl zraněn mnohokrát, svá zranění pociťoval velice zřetelně. Měl zlomená alespoň tři žebra a neskutečně mu třeštilo v hlavě – od chvíle, kdy o něj Lovec zlomil silnou větev. Která vůbec, ale vůbec nebyla ztrouchnivělá.
Lovec se rychle vyhrabal na nohy. Obličej mu zalévala krev a jeho hlava byla tak trochu zdeformovaná, zvlášť z levé strany… trošku plochá. Sam se tomu musel zasmát, i když to bylo dost morbidní a on si to uvědomoval.
Nesmál se ale moc dlouho. Postava vyrazila. Sam provedl jeden ze svých úhybných manévrů a sjel sněhem pod Lovcem. Pak se otočil a podtrhl mu nohy, to vše v otázce pár sekund. Vrhnul se na Lovce, klečel mu na hrudi, pod níž měl Lovec nechutně složenou pravou ruku, která byla určitě alespoň nadvakrát zlomená.
Sam jej zasypával údery přímo do obličeje, které by každého jiného v takovém stavu – dokonce i Lovce – měly zabít. To se ale stále nedařilo.
Lovec se jen přidušeně smál a levou rukou oplácel silné údery.
Samovo vidění se rozostřilo ještě víc, padal do bezvědomí. Uměl tomu zabránit, ale věděl, že dalších pět minut by se mohlo stát jeho osudnými. Přepnul na autopilota a trochu se zamyslel. Pár sekund, a měl řešení – ať už je tohle monstrum třeba z ocele, k fungování potřebuje kyslík.
„Tak ti ho seberem,“ zamumlal rychle a chytil Lovcovu levou ruku, která se opět chystala na setkání s jeho tváří. Ohnul svou pravou ruku a celou vahou nalehl na Lovcův krk.
Lovec se vzpíral, smál, plival a prskal, byly to dlouhé tři minuty, po které dokázal žít s kyslíkem, který mu zbyl. A pak, když Samova paže začala ochabovat, škubnul sebou Lovec naposledy.

Sam vydechl a na chvilku zavřel oči. Pak si uvědomil, že pořád leží na mrtvém útočníkovi a vyskočil na nohy. Odplivl si a zahleděl se do hlubin lesa. Už byla naprostá tma, podle slabé záře na obzoru usoudil, že Lawrenth a Weronth budou do půlhodiny zpátky – byl to vycházející měsíc.
Znovu povzdechl, natáhl ledový zimní vzduch a chytil lovce za nezlomenou ruku. Zatáhl jej do vzdálenějšího rohu jeskyně a posadil se na zem. Až teď, po vyčerpávajícím boji, se mu mysl projasnila a zatlačila vše do pozadí – dokonce i potřebu proměny – před tou důležitou otázkou.
Jak nás našli?
Sam ovšem nebyl schopen přemýšlet, neustále jej rozptylovala Lovcova mrtvola a tepající bolest hlavy se taktéž hlásila o svůj příděl pozornosti. Rozhodl se, že úvahy o tomhle odloží až na chvíli, kdy se zbylá dvojka vrátí z lovu s pořádným jídlem. Pokusil se stát, vzápětí ale zjistil, že teď, po vyprchání adrenalinu z krve, je to taktéž nelehká záležitost. Tři zlomená žebra se dala snést, pokud by se mohl proměnit, jenže to bylo jaksi nad Samovy možnosti. Odhadoval to na týden, kdy mu zranění plně zahojí zrychlený metabolismus, na tři dny, kdy bude moci i přes bolest relativně normálně fungovat.
Tato zjištění jej nakonec dovedla k závěru, že udělá, co mu radí ta část mozku, kde ústila nervová zakončení. Dvacet minut spánku náhle vyhlíželo jako to nejúžasnější, co si člověk může představit, a tak se doploužil k batohu, vytáhl bundu, mikinu a náhradní tričko. Po krátké úvaze hodil mikinu na zem, tričko zpět do batohu, který následně použil jako polštář a bundu přes sebe, aby odrazila alespoň zlomek tělesného tepla.
Když měl Sam pocit, že leží nejpohodlněji, jak to v chladné jeskyni plné šutrů a vtíravé zimy jde, konečně dovolil své mysli, aby se přivítala s temnotou.

----

„Same?“
„Hej, už jsme tě nechali spát dost dlouho a tady Weronth je přímo šílená po vysvětlení,“ ozvalo se nad Samem.
„Uhm… Lawe…“ zamumlal a pak se donutil otevřít oči.
Co jej překvapilo nejvíc, byl proužek ostrého denního světla, jež mu spálilo zorničky (alespoň to tak cítil). Prudce zavřel oči a zavrčel. „Měli jste mě probudit, hned jak jste přišli!“
„Vypadal jsi moc špatně na to, abychom měli to srdce tě budit,“ zasmála se Weronth. „Teď ale,“ dodala, „jsme uznali, že už jsi spal dost dlouho, vzhledem k naší situaci, a… no…“
„Weronth prostě nedokázala vydržet ani o minutu déle,“ řekl Lawrenth.
Sam se mezitím prostorově – i jinak – zorientoval a vytáhl se do sedu. Jeho žebra okamžitě zareagovala, ale už ne tak aktivně, jako včera. Zdálo se, že se hojí velmi rychle, ale nerovnoměrně. Jedno, to nejspodnější, bolelo pořád dost, jako by uzdravovaní pokročilo stejně, jako u normálního člověka. To nad ním se zdálo být téměř v pořádku, až na občasný záchvěv bolesti. Žebro úplně nahoře pořád působilo tupou bolest, jen už ne tak intenzivní. Všechny ostatní kosti, které byly ještě včera naprasklé, naražené… nevykazovaly žádné známky problémů.
„Kdes k tomu přišel?“ ukázala Weronth na jeho obličej, vytrhujíc jej ze zamyšlení.
„K čemu?“ nechápal.
Lawrenth zahrabal ve svém batohu a vytáhl telefon. Následně Sama vyfotil a ukázal mu displej.
Sam měl na obličeji především zaschlou krev, na levé tváři měl ale podlitiny a u oka pestrou paletu barevných modřin – od modré a fialové, přes nemocně žlutou až po temně černou.
„Bože,“ vyhrkl.
„Taky bychom rádi věděli, co tu dělá tamhle kamarád,“ připomněl hebce Lawrenth.
Sam mu podal mobil zpět a zhluboka se nadechl…
„No…“ začal, než se dal do podrobného vyprávění uplynulé bitvy.



8 komentářů:

  1. Děj je zajímavý, akční :) Pokud si mohu dovolit, neseděla mi tato spojení (shodou okolností jsou velmi blízko sebe).

    Lovec, se kterým bojoval, jako by necítil bolest, vysmíval se jeho snaze a po každém dalším NAKŘÁPNUTÍ(M) lebky prostě vstal a bojoval dál. (písmenko navíc není důležité, jde mi o samotné to slovo)
    Zato Sam, ač nebyl zraněn NĚJAK MOCKRÁT, svá zranění pociťoval velice zřetelně.

    Slova,která mi ve větě nesedí jsem vypíchl velkými písmeny. Řešení nechám na Tobě, i když svoji verzi jsem si již poznačil, kdybys ji třeba později chtěla znát. Budu se těšit na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti za to, že jakmile najdeš něco, co ti nesedí, nezavřeš prohlížeč, ale napíšeš mi to ;)
      Co se první věty, co jsi vypsal, týče...
      Já Ti nevím, prostě, i když si to po sobě čtu, to slovo tam být mělo, jestli víš, jak to myslím. Mělo tam mít jakýsi nepatrný efekt... takže jsem jej tam ponechala. Samozřejmě jsem si opravila to zbloudilé "m", jenž se mi tam v zápalu nějak dostalo (ale vůbec netuším jak).
      S druhou výtkou souhlasím a kapku jsem ji přeformulovala, doufám, že již trošku lépe.
      Tvou verzi? Jsem otevřená všem názorům, ráda si ji přečtu ;)
      Jsem ráda za každou konstruktivní reakci, tak či tak, ještě jednou díky za přínosný komentář.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se musel jsem to upravit :P Mno já bych to napsal takto (ber to jako okamžitý nápad, každý má jiný způsob vyjadřování, to co napíšu já, nemusí v celkovém rámci Tvého díla působit dobře) :

      A v tom byl ten problém. Lovec, se kterým bojoval, jako by ani necítil bolest. I když mu Samovy údery na několika místech zjevně prorazily lebku, jeho soupeř pokaždé se smíchem vstal a bojoval dál.
      Zato Sam svá zranění (ve tvé větě se slovo zranění opakuje velmi brzo po sobě)pociťoval velice citelně, ač jich nebylo mnoho a většině drtivých úderů svého nemilosrdného soka se dokázal vyhnout.

      Vymazat
    2. Tak dobře, já se jdu zahrabat. Asi mi už odchází kreativní část mozku, po tolika hodinách školy a tance, ze kterých jsem se zrovna vrátila...
      Tedy děkuji za literární přispění, popřemýšlím o překopání těch vět, ale nejspíš až k zítřku - dnes jsem vážně únava sama. :)

      Vymazat
  3. I já su už mimo, koukám, že se mi tam opakuje slovo úderů, i když sám poučuju :D náprava ...a většině drtivých ran svého nemilosrdného soka se dokázal vyhnout.

    OdpovědětVymazat
  4. Nejsi, i lišky mají své dny :P

    OdpovědětVymazat


Pokud nastavíte profil ,,Anonymní'', váš komentář se ve většině případů nepřidá. Můžete využít jméno a URL. Pokud nemáte soukromé URL (stránky), navrhuji napsat ,google.com'.