Básník a múza - Alan Wake

Zdravím, dlouho jsme se neviděli! Stejně však každého, kdo hledá nějakou kvalitnější amatérskou literaturu (a proč proboha hledáte ZROVNA tady?!) zklamu, dnes tu pro vás mám herní recenzi. Posledních pár měsíců jsme totiž se Scissore trávily spoustu společného času za počítačem.

"Dáme dneska Alana?"

Společnými silami jsme prošly všemi kapitolami hry, probily se zdánlivě nekonečnými řadami stínových nepřátel, posbíraly nesčetné množství termosek s kávou a vymyslely nespočet nových sprostých slov. 

Leží před vámi review plný subjektivních i objektivních pocitů ze hry. Začněme ale od začátku.
Současná vsuvka: Článek jsem začala psát někdy v říjnu, nebo tak. 

Pokud se alespoň jemně pohybujete v herním univerzu, nejspíše jste zaslechli, že Alana Wakea má na svědomí finské studio Remedy. Na jeho přepracování na pícíčka jsme čekali nějaké ty dva roky, dostali jsme k tomu tedy lepší grafiku a spoustu očekávání. Bohužel nedokážu nabídnout srovnání s konzolovou verzí, pouze co se vizuálu týče, na počítačovou verzi se mi kouká tak trochu lépe. 

Alanovy hardwarové požadavky nejsou nijak drtivé, respektive, utáhl jej na nízká nastavení i náš starý notebook a hra problémy víceméně nedělala. Jestli nutně potřebujete číselná specifika, máte google. 

Anyway, na vizuálním zpracování hry si Remedy dali opravdu záležet, Wake nás táhne překrásnými krajinami, úžasně detailními budovami a místnostmi (celkově, prostředí se stále střídá, to je fakt super), má moc pěkný vohoz a samy postavy jsou více či méně realistické a mají sympaticky hladké rysy. Také veškeré světelné (kterých je ve hře nemálo, jelikož bojujeme právě světlem), stínové a jiné efekty pohladí naše kritické očko. Ve hře potkáme spoustu úžasných naanimovaných úryvků příběhu, které nás pohřbívají hlouběji do herní atmosféry, a mimo jiné máme možnost sledovat třebas hraná psychopatická televizní vysílání. 

No a protože ruku v ruce s vizuálem kráčí audio, zmíním se i o něm. Wake má krom dabingu, ke kterému povětšinou nijaký vztah nemám, pokud mi vyloženě nevadí (a tenhle byl fajn), opravdu skvělý soundtrack, který doplňuje hře patřičnou atmošku a já osobně jsem si jej zamilovala. Hudba a hudební doprovod jsou opravdu nebetyčně důležité, děti, pamatujte na to. Taktéž po cestě dostanete možnost poslouchat rádiová vysílání, různé nahrávky a podobné úžasné štučky, co vám přiblíží dění kolem. 

Ve finále prostě budete pohlcení Alanovým tísnivým stínovým světem a budete šťastní za každý matný záblesk světla.

Jako důkaz vám můžu slíbit, že pokud si hru zahrajete, dostanete díky onomu hudebnímu doprovodu jeden z  nejepičtějších velkých herních soubojů. Na ten konkrétní fight, o kterém mluvím, budu ve spojitosti s Alanem Wakem pamatovat do skonání světa. 

Možná bychom mohli opustit svět ztvárnění a na chvilku se dotknout hratelnosti počítačové verze. Tvrdím, že vše si brzy a rychle osvojíte. K ovládání máte početný (když jste na tom špatně, tak chudý) arzenál dělený na dvě launchovací poloviny, něco jako 'hlavní zbraň' (revolver, brokovnice, lovecká puška, signální pistole) a 'vedlejší' (flashbang a světlice), mezi nimiž switchujete buď kolečkem myši, či vrchní číselnou lištou. Jejich samotné ovládání má také na svědomí myška, kterou zároveň ovládáte i baterku, jež je vaší nejdůležitější zbraní, jelikož činí nepřátele zranitelné zbraněmi. Veškerý equipment musíte pokaždé najít, postupně sbíráte a doplňujete munici i baterie do baterky (kterou můžete mimochodem najít různě silnou). 

Pohyb vám zajišťuje klasicky WASD a klávesy k běhu, přebíjení (a věřte, že to je neuvěřitelně důležitá součást hraní), nasazování baterií, interakci a UHÝBÁNÍ. Kontrolky docela familiárního rázu, ne? Nám nedělaly žádný problém. Je toho víc, ale tuším, že to není třeba rozebírat. 

Inch, já myslím, že dobrý. Můžeme se konečně přesunout k příběhu a ději.

Možná to také znáte. Spisovatelská krize dohání člověka k šílenství. A pokud jste navíc slavný spisovatel (což asi nejste), právě jste vydal další bestseller a váš psací stroj zeje prázdnotou, cítíte psaní jako jistou povinnost - je to koneckonců to, čím se živíte. A tím hůř to jde.
Alan Wake je zrovna jeden takový umělec. Píše horory a thrillery, svět od něj tak nějak čeká další trhák, ale jeho hlava jako by tentokrát odmítla spolupracovat. Se svou milovanou ženou Alice (a bohužel i s otravným manažerem Barrym, který vás ale sem tam tak pobaví, že mu to odpustíte) si vyjedou odpočinout do malého Bright Falls, kde pronajmou chatu u jezera.
Taky nemáte z toho městečka dobrý pocit? Na první pohled mírumilovné, to ano, ale tak začíná každý příběh s nehezkým koncem. Věci se nesmírně komplikují už po cestě do jejich dočasného domova, když se na silnici v kopcích nachomýtne ten neopatrný chodec.
Alan ani netuší, že právě přijel do své tak řečené noční můry. (Já jsem ale vtipná.) 
Pomalu se propadáme hlouběji do boje - o sebe, o životy ostatních, o Alice. Především o Alice.
Tahle temnota, co se probudila v Cauldronském jezeře a ovládá všechny ty, co po vás jdou, aby zastavila vaši honbu za pravdou, světlem a svou milovanou, se každým momentem stává nebezpečnější a dravější.
Dobrou noc, Alane. A neptej se na tolik otázek.
Co tady vlastně dělám? Kdo je ta stará žena? Co je zač můj rukopis, který napovídá nadcházející události? Je Alice naživu? Kdo... kdo jsem vlastně po tom všem já?

Na jednu stranu by toho bylo spoustu ke psaní, ale vy přece nečtete celý děj knížky, než si ji koupíte, ne?
Příběh byl vskutku vtahující. Nedostanete sice nic moc strašlivě inventivního a nového, co se hrubé zápletky týče, ale to už dneska nedokáže vymyslet skoro nikdo. Zároveň se nedíváte na typ hry, kde okamžitě víte, co bude dál a jak to skončí. Lepší herní zážitek, než jsem původně očekávala. Zároveň obohacený o všechny možné side věcičky - můžete hrát střílečku, a prostě si každou noc probojovat skrze posedlé, a nebo můžete prozkoumávat! Stojí to za to a sakra, nudit se nebudete. Alan, přestože vás celou dobu vede víceméně jasným směrem a nestane se, že byste se snad ztratili a nebo zasekli a nevěděli, co dělat (přiznávám, že se nám to jednou tak trochu podařilo, ale byli jsme vážně hloupí), nabízí docela hluboké zmapování všech okolností, detaily, rozhovory, střípky, které vám nakonec otevřou cestu ke kompletnímu zodpovězení vašich otázek a ještě spoustu navíc.
Mezitím se ale budete chtít ptát na další věci. Otázky, samy o sobě, vás poženou dál a dál a dál. Wake je tak mysteriózní a tajemný, jak jen to jde, aniž by vás to začalo otravovat. Od začátku je totiž jasné, že tady nejde o nějaký hloupý únos, nebo že byste snad zešíleli a halucinovali. Tam ale veškerá 'jasnost' končí.
Autoři Alanem vzdávají poctu spoustě ikonám dobrého hororu - mě byl například jasný jakýsi odkaz Stephena Kinga - a ty by se za hru nemusely nijak stydět. Remedy to zvládli bravurně.
Ponořte se také. Vždyť, světlo je už jen kousek od vás. Nohy vás rychle nesou, a přestože za sebou slyšíte ty odporné zvuky posedlých, světlo vás ochrání. Vlastně už přestáváte mít strach.
A pak uslyšíte prasknutí žárovky. 

Na závěr tady mám pár útržků, které jsem nikam nezařadila a nechtěla jejich předmětu psát celý tematický oddíl.
- Alan Wake by si zasloužil maličko menší egocentrismus. Nemyslím charakterově. Neuškodily by mu propracovanější vedlejší postavy, ani větší fixace na děj.
- Panebože, můžete je přejíždět autem. To je úžasný.
- Nechť vám je potěšením ten nespočet achievmentů, kterých můžete v průběhu hry dosáhnout. Sbírání termosek kafe patří mezi mé nejintenzivnější vzpomínky ze hry (to proto, že jsem měla partnera a náhle vše dostalo jiný rozměr).
- Za vaši pozornost určitě stojí i ta DLCčka na Alanově disku.

Takže overall? Alan Wake je přes svých pár much opravdu skvělý. Good job, Remedy. Hraní jsem si velice užila. Vlastně, udělejte si vlastní názor - tenhle týpek má něco do sebe a stojí za vaši šanci. Dejte tomu chvíli. Třeba vás Wakeův šarm také okouzlí.

No a nakonec, ochutnávka ze soundtracku. Alan Wake mě nakonec přivedl i k (též finským, alternativně-rockovým) Poets Of The Fall, kteří s vývojáři spolupracovali, ztvárnili herní kapelu Old Gods Of Asgard a dělali i další OST. Tady máte jedno z jejich děl.
The Poet And The Muse překrásně, až pohádkově ilustruje vedlejší (ale nesmírně důležitý) příběh básníka Toma, o kterém se ve hře postupně dozvídáme, a když se to vezme kolem a kolem... tak i všechno ostatní.

PS: Jestli vás Poeti taktéž zaujali, doporučuji třebas písničky Carnival Of Rust a Beautiful Ones. 

"The Poet And The Muse"

There's an old tale wrought with the mystery of Tom

The poet and his muse

And the magic lake which gave a life

To the words the poet used

Now the muse she was his happiness

And he rhymed about her grace

And told her stories of treasures deep

Beneath the blackened waves

'Till in the stillness of one dawn

Still in its mystic crown

The muse she went down to the lake

And in the waves she drowned

And now to see your love set free

You will need the witch's cabin key

Find the lady of the light gone mad with the night

That's how you reshape destiny

The poet came down to the lake

To call out to his dear

'When there was no answer

'He was overcome with fear

He searched in vain for his treasure lost

And too soon the night would fall

And only his own echo

Would wail back at his call

And when he swore to bring back his love

By the stories he'd create

Nightmares shifted in their sleep

In the darkness of the lake

And now to see your love set free

You will need the witch's cabin key

Find the lady of the light still ravin' in the night

That's how you reshape destiny

In the dead of night she came to him

With darkness in her eyes

Wearing a mourning gown

Sweet words as her disguise

He took her in without a word

For he saw his grave mistake

And vowed them both to silence

Deep beneath the lake

Now if its real or just a dream

One mystery remains

For it is said on moonless nights

They may still haunt this place

And now to see your love set free

You will need the witch's cabin key

Find the lady of the light gone mad with the night

That's how you reshape destiny

And now to see your love set free

You will need the witch's cabin key

Find the lady of the light still ravin' in the night

That's how you reshape destiny