OKT - Opravdu konstruktivní text

Ta psací krize je hrozně užírající. Předtím jsem neměla na psaní náladu, teď ji mám, ale nevím, co psát. Vím, že bych měla psát Weronth, ale... já nevím. Moje psaní obecně se jeden čas vyvíjelo nehorázně rychle, a tahle kapitolovka si prošla právě tímhle obdobím. Její první kapitoly dost možná za nic nestojí. Dost možná za nic nestojí ani ty poslední, protože už jsou tu delší dobu. A dost možná za nic nestojí celé moje psaní, ale to je jiná kapitola.
Já nevím. Nejradši bych to celé smazala a provedla kompletní remake tohohle příběhu. Z výchozího bodu mám pro tu svou trojku vymyšlenou budoucnost. Ale... prostě se mi v tom nechce pokračovat, když to vychází z toho, z čeho to vychází. Nejspíš se vážně vrhnu na přepsání. Někdy se tam objevily nehorázné nesmysly, to vám povím.

V poslední době dost času věnuju fanficům, které jsem si nakonec zakázala. Pak už totiž píšu jenom tohle. Pak už kašlu na všechno ostatní. Pak jsou z toho měsíce neaktivity tady, protože sem prostě nemám co dát. Však víte, říkala jsem, že sem fanfictions nepatří.
Pracuju i na jedné normální akci, ale je to můj první pokus o počin v tomhle duchu, takže nejspíš počkám, jak se to vyvine, než začnu vůbec přemýšlet o tom, že bych to sem dala.
Tak co teď? Na to, abych začala přepisovat Weronth, jsem momentálně moc líná zaneprázdněná.
Možná by z toho po sto letech mohla vylézt povídka/úvaha na blogové téma týdne, ale moc jistá bych si tím nebyla.
Mám toho teď nehorázně moc na práci. Vždycky, když si najdu čas a zasednu k počítači, hned na mne někdo vyskočí, že tam sedím celý den a nic nedělám.
Nesnáším, že sedět na počítači všichni považují za nicnedělání. Představte si tu psací extázi, ten úsměv, s jakým přibývají řádky ve vašem textovém editoru. Ten povzdech po třech popsaných stránkách.
Asi vám ho zchladí, když někdo přijde a seřve vás, že jste NIC neudělali.
Fajn. Možná to není práce konstruktivní pro domácnost, ale je konstruktivní pro můj charakter a dávám do ní hodně. Nemám ráda, jak mě potom sjedou, jako kdybych byla jako ostatní, jako kdybych seděla na facebooku, nebo fotila selfie na instagram.
Tenhle svět trochu vypadl z normálu, řekla bych.


PS: Ne, nechystám se k sebevraždě a ani se neprobouzí temná část mé mysli (ta už je dávno vzhůru). Tenhle art je ale krásný. Bohužel neznám autora.